Svatohorský kůr (1804)

Osm chvalozpěvů k důstojnější Královně nebeské Marii Panně, které k větší cti a slávě Boží a blahoslavenější Matky Syna Božího pro utěchu všem vroucným ctitelům Mariánským složil a v přímé melodie uvedl, Jakub Jan Ryba

Diplomatická verze Ediční verze
Svatohorský Kůr, to jest: osm Chvalozpěvů k důstojnější Královně nebeské Maryi Panně, které k větší cti a slávě Boží a blahoslavenější Matky Syna Božího pro utěchu všem vroucným ctitelům Maryánským složil a v přímé melodye uvedl Jakub Jan Ryba, školní učitel na farní škole Rožmitálské.
Vytištěno u Bohumila Haase, Léta Páně 1804.
[1] Veneranda, o Virgo! casta, felicissima! Quanta Beata nunc Beatorum in polo Exuta, quidquid faecis humanae, sedes Aeternitatis pallio ornata, Senectae expers: Supremo ex aethere Benigna adesto vocibus meis! preces Admitte Virgo o inclita!...,.inclita!.....
CregorGregor Nazianzenus.
[2]
První Chvalozpěv. Svatá Hora.
Rozviň, Čechu! hojný jazyk K chvalozpěvům Marye! Rozvaž, rozpusť zpěvná usta K oslavení Marye! Rozpal srdce láskou k Matce, Nebes Královnu1) chval sladcesladce, Vydej hlasu k chválení Nebes Panny k uctění! ——— 1) Tak nazývá P. Maryi svatý Bernard. [3] Davidovým slavným kůrem,kůrem1) Paní světa2) oslavůj! Bernardovou výmluvností Pannu Panen3) vychvalůj! Všeho ctění zasluhuje! Jí ať srdce meloduje Písně chvály v hlučnosti, V hudbách slavné vážnosti! Čechu! věrný milovníče Pravé víry Krystovy; Též y vroucý plniteli Vůle Hospodinovy!4) ——— 1) P. Athan. Kircherus praví dlé Syxta Synnenského, že David držel 4000 hudebníků a zpěváků z cýle toho, aby chválu Boží hlásali, mezy kterýmiž nejpřednější byli: Aman, Idithum, Ethan a Asaff; David pak tento přeslavný kůr sám jako výborný v hudbě a v veršovství zpravoval. Lib. II. in I. Tomo Artis mag. Conseni et Dissoni p. 56. 2) S. Bernardus. 3) Giselbertus. 4) Eneáš Sylvius, potom Papež Pius, toho jména druhý, dává v své kronyce o české zemi Cžechům tuto chválu: „Že jsou smělí, udatní a stateční, nestrašliví v nebezpečen- 4 Snadbys Máti Spasytele, Nebeského Učitele Spečoval se poctiti? – Její lásky ujíti? – Hle! jen považ, Čechu milý! Lásky neobmezené! Kterou tobě prokazuje Marya den odedne: Svatou Horu za trůn sobě Obrala,1) by v každé době Čechům napomáhala, Utlačit jich nedala. ——— ství, v věcech válečných zběhlí, slibův a přípovědí svých drželiví a k pobožnosti naklonní.“ Viz zčeštěnou kronyku Eneášovu od Veleslavína v předml. na str. 2. 1) Tento dlé Krugera před něco více 500 léty hlubokými lesy ze všech stran obklíčený, též y sam houštím a tmavým lesem porostlý vrch byl za peleš loupežníkům, do jejichžto ukrutných rukou nenadále jistý Rytíř z starobylého rodu Malovcův loviv zvěře, padl. V tomto nebezpečenství prosyl Maryi o přispění přitom slibiv, že chce k její cti na témž místě kostel vystavět. Jeho žádost Marya 5 Tato předpodivná Hora, Sydlo sladké Panenky,1) JťJeť ta škříně předůstojná Arnoštovy Milenky;2) ——— vyslyšela, tak že petrovští okolo něho chodíce, jej spatřiti nemohli. Malovec na vděčnost vystavěl kostelík na chocholi vrchu, kdež kleče Maryi o pomoc žádal. Tak Marya již zdávna tento vrch svou pomocý omilostněla, a pak y jej zázračným způsobem za svůj příbytek zvolila, zjevivši se skrze nebeská světla, anjelské zpěvy a dráhné divy; zvláště skrze zázračnou štátui Arnoštovu. Odtud dosáhl tento na končinách Berounského kraje ležícý vrch svého milostivého nazvání, totižto: Svatá Hora. P. Popp. S. J. in sacrom. historia. 1) Innocentius Papa. 2) Arnošt z Pardubic z rodu Malovcův hned od pacholectví svého až do skonání v šedivinách velebných byl nejhorlivější ctitel Marye. Aby svou nebeskou choti vždy k srdcy tisknouti mohl, maje se odebrat z Kladska, kdežto študoval, vyrýl sobě z hruškového dříví obraz Kladské P. M. L. P. 1343 byl za Biskupa Pražského zvolen, a téhož roku Pražské biskupství za arcybiskupství vyzdviženo bylo, protož Arnošt prvním arcybiskupem v Praze byl. Od Karla 4ho dostal darem Příbram, kdežto hrad a v něm skrovničkou kapli vystavěl, do které ten svůj nebeský poklad, štátui P. M. Kladské zanesl, 6 Skrze Obraz Arnoštova Zjevila se Matka Slova3) Procházkovi slepému;4) Skrz něj lidu věrnému. ——— v ní se až do smrti kochaje. Po jeho smrti milostná štátue po mnohých nesnazých na vrch, což nyní Svatou Horou, do Malovcova dotčeného kostelíčka zanesena byla, kdež se až podnes v největší slávě stkví. P. Popp. 3) Damascenus. 4) L. P. 1632 Jan Procházka, rodem z Nymburku neb z Svinnobrodu jako slepý žebrák v Praze chleba žebrav, byl ve snách napomenut, aby se k vrchu blíže Příbrami odebral, tam že zraku nabude. Téhož léta vydal se tedy na cestu zázračně ukázanou, po kteréž slepého děda o hůlce vedl vnouček jeho Jakub Horáček; kamž šťastně 10. června téhož roku se dostali, kdežto po třech dnech zázračným způsobem stařec zraku nabyl. Procházka rozhlašoval tento zázrak všudy; vroucně nabízeje lid k utíkání se k Panně Svatohorské, a na vděčnost sloužil k ozdobě stánku Maryánského až do skonání života, kterého v lásce Maryánské skončil l. P. 1639 dne 8. dubna v 67 roce věku svého. Procházka byl první strážník a posluhovač kostelíčka Malovcova; po něm pak do též povinnosti vstoupil Jan Havránek rodem 7 V chatrnoučkém chrámku1) skrytá Cýsařovna Anjelů2) Působila skrze obraz Divy u svých ctitelů;3) Jako magnet k sobě táhla Netoliko lid – y sáhla ——— z Nepomuku. Procházka před svou smrtí předpověděl: „Že S. H. k největší slávě příjde; že bude stkvostně vystavena a odevšech zvelebena; pak že pod zprávu V. V. K. K. z tovaryšstva Ježíšova svěřena bude“ – což se y vyplnilo, když l. P. 1647 dlé nejvyššího dekretu Cýsaře Ferdynanda III. Svatá Hora k opatrování Jezuvitům zcela se odevzdala, kterouž až do roku 1773 dne 4. října, když tento vznešený řád vůbec zdvižen a zrušen byl, v mocy své drželi. Ex annalibus S. M. 1) Dlé P. Poppa Malovcův kostelíček Svatohorský byl neforemně stavený, tak že v dýlce vynášel 20 – na šíř 12, a v vejšce 7 loket českých, mimo to obklíčen hustým lesem. Tacý pořádkové Svaté Hory! 2) Innocentius Papa. 3) Týž kněz z T. J. vypisuje v své Svatohorské hystoryi 161 nejhlavnějších zázračně udělených milostí skrze Maryi Svatohorskou. 8 Mocně k srdcy Mocnářům,*) Kněžím, Panům, Vládařům. ——— *) L. P. 1634 Cýsař Ferdynand II. S. H. navštívil; pak roku 1646 Ferdynand III. a 1672 Leopold I. opět podruhé spolu s svou prycezkou Arcykněžnou Maryí Antonyí zalíbený sobě vrch u velikém komonstvu, v němž jenom toliko 300 statečných rytířů bylo, svou nábožnou přítomností oslavil, kdežto y z Svatohorské studnice vodu pil, přitom promluvě tato znamenitá slova: „Nihil est veneni in latice manante a fonte gratiae.“ – Nic, (prý) není jedovatého v zřídelu, ješto se prejští z pramene milosti. L. P. 1680 Eleonora ovdovělá Cýsařová po Ferdynandovi III. S. H. navštívila. Za naších pak časů, totižto l. P. 1796 dne 22 srpna Maryana Arcyvývodovna a Pražská Abatyše, sestra Jeho Cýs. milosti Františka II. v největší pobožnosti tři dny na S. H. strávila, právě, když zpurní Frankové k českým hranicem mocně se tlačili. Tak nábožného příkladu Cýsařův následoval Arnošt z Harrachu Arcybiskup Pražský, an l. P. 1654 a opět 1657 do Příbrami přijeda odtud pěšky k S. H. putoval. L. P. 1669 Matouš Ferdynand Zoubek z Bilenberku, též Arcybiskup Pražský S. H. navštívil, a pak v hussytské válce zbořený Arnoštův hrad Příbramský dal znovu 9 Maryánští velebiči*) Prostí, možní, vznešení K oslavení Svaté Hory, K svému přepotěšení ——— stavěti, který až do dnes k spatření; když pak zámek vystaven byl, zase l. P. 1673 sem přijeda, kolik dní se zde zdržel, tolikrát y S. H. navštívil. Náš nejosvícenější Kníže Výlem Salm-Salm, Arcybiskup Pražský nyní Cýrkev řídícý, tento starobylý Arnoštův hrad, v němž Svatohorská Panna skůro 44 let po smrti Arnoštově sydlo své měla, dal zcela opravit a okrášlit, zvláště kaplu, v kteréž Arnošt svou nebeskou nevěstou se těšívával, ozdobit; okolo hradu hluboké příkopy prv spustlé dal vyčistit, a k okráse hradu stromovím řádně vysázet. Z světských Knížat, Vládařů zemských a Panů nejznamenitější jsou: Jan Krystyán, Kníže z Eggenburgu, Vývoda Krumlovský, an 1657 na S. H. přišel; téhož léta hrabě z Guttenstaynu 7 celých mil pěšky šel na S. H.; Ferdynand Slavata, cýs. král. Vyslanec a Jiří hrabě z Wallissu, vrchní zprávce nad vojskem S. H. 1654 navštívili. Svatohorští létopisové počítají jenom v jednom roce sem putujícých hrabat 95 – Svobodných Panů 88 – Rytířstva veliké množství, a obecného lidu bez počtu. Ex annal. S. M. *) Cýsař Leopold I. v dekretu svém l. P. 1645 16. máje vydaném, mocý kteréhož Svatou Horu zcela pod zprávu tovaryšstvu Ježí- 10 Poušť v ráj dary obracují, Marye1) chrám ozdobujíozdobují,2) K slávě Matky nebeské Kladou statky podzemské. ——— šovu vzdává, zvláště vůli svou vyjevuje, řka: „Ut amplificandae erga Deiparam Religioni. promovendae pietati assiduo illic instet societas.“ To jest: Pro rozmnožení cti k Matce Boží, a pro rozšíření pobožnosti má se tovaryšstvo snážně starat. Tak l. P. 1796 dne 9. září svolením Jeho Cýsařské milosti Františka II. nejmilostivějšího patrona Svatohorského byla Svatá Hora skrze dekret Jeho osvícenosti knížecý Výlema knížete z Salm-Salmu, Arcybiskupa Pražského na věčné časy Probošstvím obdařena, pak dne 2. máje 1797 udělil Jeho milost P. Arcybiskup Svatohorskému Proboštovi Inffuly místní též pro vždycky. V tomto důstojenství byl převelebný Pán Probošt Svatohorský Hrabě z Čejků dne 25ho června 1797 právě o slavnosti korunování od Jeho velebnosti Biskupa Pražského P. P. Václava Leopolda Chlumčanského rytíře z Lažan a Přestavlku potvrzen neb inštalován. Ex iisdem. 1) Gregor. Nazianzenus. 2) Z velikých dobrodiní obzvlaštně českého Panstva a Rytířstva počalo se stavěti l. P. 1659 slavné stavení Svatohorské, jakž je 11 K doplnění možné slávy Koruny se žádají – K oslavení Svaté Hory Z Říma sem se dávají. Věčný Král se korunuje, Matka jeho ozdobuje:1) ——— až dodnes s radostí spatřujeme, u prostřed kteréhož starobylý Malovcův kostelík, v němž Marya sy oblíbila, zustal. L. P. 1662 počala se Rezydencý pro Svatohorské duchovenstvo stavěti, kteráž l. P. 1664 vyhotovena a posvěcena byla, když zde Superyorem byl Pater Jan Scribonius, a tak zde velební kněží Jezuvité skrze celých 98 let přebývali. Ex annal. S. M. 3) Radou Provincyála V. K. Jana Seydla a snážností P. Superyora S. H. Prokopa Příhody bylo od Papežské Stolice l. P. 1732 dne 2 ledna povoleno, aby zázračná štátue Svatohorská korunována byla, k tomu cýli byly z Vatikánu dvě zlaté koruny ku korunování Syna Božího a jeho nejsvětější Matky na Svatou Horu zaslány, kterýma nebeské Dítě s svou Matkou l. P. 1732 dne 22 června u veliké slavnosti od Rudolfa Suffragana Pražského, Hraběte z Šporku korunováno bylo. Od toho času slaví se zde každoročně v třetí neděli po S. Duchu památka dotčeného korunování. Jak hlučná a slavná tato první slavnost byla, která skrze celých 8 dní trvala, může se z to- 12 Cýsařovna anjelů, Pevný Hrad*) svých ctitelůctitelů. Arnoštův tuť drahý poklad, Jeho lásky ostatek, Obraz chotě, obraz divu Koruny máť za statek, Čímžto Vatykán jej slaví, Z čehož plésá ctitel pravý. Stkví se Matka milosti Korunou vší hodnosti. ——— ho poznati, že skrze celý oktáv každodenně přes 70 Mší svatých se četlo, u přijímání bylo 15698 osob, biřmovaných bylo 5748. Za našich časů l. P. 1782 dne 9 června slavila se stoletní památka korunování P. M,M., kterážto slavnost trvala za tři dny. Prvního dne držel slavnou Mši biskup Pražský Erasmus Kryger, druhý den slavil Václav Mayer Opat Strahovský náš přemilý učený vlastenec, třetí pak den slavnost skončil převelebný P. P. Václav, Leopold Chlumčanský Rytíř z Lažan etc. nyní biskup Litoměřický. U přijímání bylo 13000 a u biřmování 13000 osob. Ex annal. S. M. *) S. Ignatius Martyr. 13 Ctitelům svým odplacuje Panna, Pramen milosti: Vady tělá, vady duše Pudí plodíc radosti. Ochotně svým ruky kloní, Když jich neštěstí kdy honí, Tvrdost srdce změkčuje, K lkání hříšných vzbuzuje. Horo Svatá! – Světlonoši! Věže ve tmách hořícý! Tyť jsy, která v bouřích světa Táhneš plavce bloudícý. Bezpečný jsy přístav věrným, Polehčení obtíženým: Jsyť ty pevnost věřícých, K ti se utíkajícých. Horo Svatá! – Tys ta studna Stále medotekoucý. Tys ten pramen neustálý Občerstvení nesoucý. Potokové nábožnosti, Hlučné řeky pobožnosti Z tě se hojně valejí, Ourod v Cyrkvi množejí. 14 Horo Svatá! – nový Keři, V němž se Krystus zjevuje, Skrze milostivou Matku V tíži pomoc slibuje. Z kovů těžkých nepravostí, Z přešeredných ohyzdností Chce nás bídných vyvesti, V zem pak ctnosti uvesti. Lýkárna jsy, Horo Svatá! Všeobecná Křesťanům, Léky proti hříchům strojíš, Proti duše katanům, Jenž tak hrozně srdce moří, Všecku utěchu v něm boří, Pudíš lékem katany; Činíš zdravé Křesťany. Horo Svatá! – Ty jsy onen Nedobytý pevný Hrad, Před kterýmžto lstivý ďabel Nepřítel všech v zhoubu pad. Jeho kléček k vystříhání,vystříhání JťJeť nám třebí bojování. Horo tys nám za pevnost, Tebou klesne pekla zlost. 15 Horo Svatá! – Outočiště Tuhou bídou stížených. Ty jsy místo potěšení, Naděje všech strápených: Boříš málomyslnosti, Vedeš od zoufanlivosti. Vkládáš v srdce nový ráj. Smutným, Tebou kvete máj. Horo, Horo Magnetová! Přepodivná v mocy své – Města, dědiny též tvrze Ustupují sýle tvé – Slavní, hluční zástupové,*) Nesčíslní ctitelové Tahnou k Hoře vznešené Všechněm přeutěšené. ——— *) Nejpřednější proceství na S. H. vedl Marek Sallerus, jenž byl l. P. 1624 v Příbrami, a po několika létech na Blatné děkanem. Jeho příkladu pak l. P. 1647 Břežničtí následovali. Hlučná a řádná proceství se teprv počala l. P. 1650, v kterémžto roku pod svými korouhvemi přišla proceství z Příbrami, z Břežnice a 16 Sláva Tobě, Horo Svatá! Slavné Sydlo Marye! Tyť jsy nábožnému lidu Nebesoarkádye! – – Rájskou rozkoš v mysle vlívaš; Láskou Boží srdce slíváš; Táhneš k Bohu věrný lid. Činíš svornou zem y byt. ——— ze Slivice; 1651 přišli na S. H. ponejprv Blatenští, Strakoničtí (tito ponejprv Královnu S. H. bubny a troubami poctili) pak Katovičtí, Svatopolští, Radomyslští a Trebsští. L. P. 1652 přišlo proceství z Hrádku (z jakého?) pak – – 53 veškeré Pražské Filozoffstvo, anebo poslouchačové umění Filozoffského S. Horu navštívili; téhož pak následujícýho roku proceství se počala ze Sušice, z Pisku, Horažďovic, z Jistemnice, z Pičína, z Malovic, a ze Sedlice. – – 55 z Ráby a z Hořovic. – – 56 pod praporcy přišli Bělčičtí, Karlohradští, Hostoenští, Plzenští a Romitálští. – – 57 Dobříští, Vyšňovští, Pabovčtí, Mirovičtí, Nepomučtí, Pohořští, Pláničtí, Myslivští a Žebráčtí. 17 Veškerá strast, trudost, tíže, Jichžto vždy svět přináší, Jako pléva v vichru hynou Tebou, Horo! – – Vynáší ——— L. P. 1658 Rozmnožili slávu S. H.: Bechýnští, Jílovští, Počápští, Pořičtí a Starosedlští; též – – 59 Bauengarští, Jarošovští, Kunčáčtí, Kninští, Chrástanští, Telčtí z Moravy, pak Volínští a Švábové bydlícý okolo Jindřicho-Hradce a Soběslavy, k tomu dále Protivínští, Chlumčtí, Votičtí a Mísečtí. – – 61 Slavná proceství na S. H. přišla z Berouna, Rokycan, z Vodňan, z Chválenic a z Klatov; pak – – 62 z Kozojed a z Vojenic; – – 63 z Dráhnooujezda, z Touškova, od S. Kyliána a z Vltavotejna. – – 64 též ponejprv na S. H. přišli: Selčanští, Kameničtí, Křivokladští, Bezdělčtí, Krtičtí; dále – – 65 Zábořští, Kadané, Tinovští, Jinečtí, Neveklovští, Netvořičtí, Bernardští a Urbanští z Moravy; též přišli – – 66 Veselští, Žinkovští, Točníčtí, Královohradští a Časlavští. – – 67 počala putování z Kozlova, z Litně, z Chejnova, pak – – 68 ze Zukova, z Cžervenořečice, z StěňovýStěňový, z Lochovic, a z Batelova Moravského; dále 18 Marye lid z skormoucení; Rouží v myslech osvícení, Božských věcý seznati, Sebe v ctnostech vzdělati. ——— L. P. 1669 Z Pečice, z Kassejovic, též – – 70 z Vorlíka, ze Zbirova, ze Strašic, z Budova, z Tábora, z Počátek, z Radnic a z Prahy; potom – – 71 z Vožice a z Polny. – – 70 Ponejprv v proceství na S. H. ukázali: Mirošovští, Tejnští, Bergraychenštaynští, Pelhřímovští; též – – 73 Štěkenští, Štetínští, Cžechobrodští, Vlašímští, Štěpanovští; pak – – 74 Zynenští, Kotěšovští, Šodanští, Ržímovští, Sviničtí, Horkenčtí a Lnářští; – – 75 stal se počátek hlučných proceství z Loun, z Bilína, z Cžisté, z Budína a z Rakonic, v kterémž přes 20000 lidí bylo a až do dnešního dne každoročně v druhý Svátek Svatodušní na S. H. ještě dosti hlučně přicházývá. – – 76 nasledovala putování z Jistebnice, z Křesova, z Liště, z Milířska, z Hořic, z Chudenu a z Chrudíma. – – 77 ponejprv přišli Doranští, Stošičtí, Annetičtí. Tětínští, Kolešovští; pak – – 78 Kaňičtí, Teničtí, Novostupovští; posledně pak 19 Matko! – pramen světlasvětla,1) Pochodně2) všem věřícým; Neuhasytedlná lampa3) V tě se důvěřujícým, Osvěť rozum, rozpál srdce, Vůli Boží poznat více! Dle ní stále jednati, Pak v ní život skonati. ——— L. P. 1679 přišli Katounští, SmečenstvíSmečenští, Cžecholipští, Kutnohorští, NymburčtíNymburčtí, Krumlovští, Královičtí, Lvovodolští ze Slezka a Jíhlavští z Moravy. Dle Pátera Poppa přicházývalo každoročně na S. H. přes 200 proceství; vezmem, aby v prořízku v každém zástupu toliko 5000 osob bylo, tak S. Hora každý rok od 1000000 poutníků navštívena bývala, což skůro polovicy obyvatelů v českém království dělá! Nec modus est populis coeuntibus agmine denso, Nec requies; properant in lucem a nocte diemque Exspectare piget: votis avidis mora noctis Rumpitur, et noctem flammis funalia vincunt. Stipatam multis unam juvat urbibus urbem Cernere; totque uno compulsa examina Voto! S. Paulinus. 1) Chrysippus Presbyter. 2) Methodius Mart. 3) D. Cyrillus Alexandrinus. 20 Působytelkyně ctností –1) Cýrkve svaté poklade, Schránko Božství, věčné pravdy – Krásných ctností příklade Vypros dosti sýly s nebe K polepšení z cela sebe! Tím Tě budem jenom ctít, Tím jen budem nebe mít. Vzhlédni, Panno nejjasnější! Na nás s nebes vysosti – Připusť naše chvalozpěvy Prejštícý se z vděčnosti! Skrze Tebe velebíme, Velikého Boha ctíme, Jeho Syna milého, Též y Ducha Svatého!!! ——— 1) Rupertus Abbas. 21
Druhý Chvalozpěv.Chvalozpěv na Slavnost nepoškvrněného početí Panny Marye.Marye, která se drží dne 8 Prasynce.*)
Plésej nebenebe, Vydej z sebe Píseň vítězoslavnou! Zazni hlučně Radost zvučně Jevit tobě popřánou! ——— *) Cýrkev svatá svátky Svatých z dvou příčin nařízuje, předně: Abychom sobě připomenuli svattosti, ctnosti a dokonání toho neb té Svaté, a jich v tom následovali; též y slaví Cýrkev svátky nejvýbornějších tajemství Krystových a jeho Svatých, kte- 22 CherubyniCherubyni, SeraffyniSeraffyni, Všickni nebes duchové, Pějte slavně Chvály valně Slavozpěvní kůrové! OznamůjteOznamůjte, Ohlašůjte Hvězdám, sluncy, měsýcy! Že již Anně Vůle Páně Vštípila plod blažícý. ——— ří nás s příklady svými předešlipředešli, dílem, aby nás k vděčnosti a k díkůčinění za obdržená dobrodiní vzbudila, dílem k následování těch, které ctíme, roznítila, a pak abychom orodování Svatých u Boha milosti a pomocy nelezlinalezli. Tato slavnost nepoškvrněného početí počala se l. P. 1070 v Engellandu původem blahoslaveného Anzelma slaviti; potom pak v Tyrdentském Cýrkevním Zboru uzavříno bylo, aby se tato slavnost po celé Cýrkvi dne 8ho Prasynce držela. 23 Skloň se nebenebe, Hlásej z sebe Arcyotcům, Prorokům PotěšeníPotěšení, Utěšení Proti Ďábla outokům! Země plésejplésej, Radost hejsejhejsej, S všemi tvory svými hni! Slavohlučně Spoluzvučně K nebi s svými chvály pni! Neb již jasnostjasnost, Nebes krásnost V Anně počíná se stkvít; Ozdobením, Osvícením Má plod Annin světu být. Sláva Tobě V každé době Anno – Matko – Marye! Z tě se krásná Libořásná Rájská růže rozvíje. 24 Šťastné matky, Které statky V dítkách sobě skládají; Plodu svého Z lůže ctného V bázni Boží chovají. Vězte matky, Vaše statky Jsou jen dítky nábožné; Těch pak dojít, Třebať spojit Srdce s ctností pobožné. Vychvalůjme, Zvelebůjme Nebes Panny početí! Tať nám srdce Ještě více K věrné lásce posvětí. 25
Třetí Chvalozpěv na Slavnost Očišťování Panny Marye neb Hromnic, která se slaví dne 2. unora.*)
Velebný Chrám Božské slávy, Krále Palác věčného;1) ——— *) Dlé Nicephora a Sigeberta počala se tato slavnost takmeřtakměř l. P. 542; roku pak 690 Gelasius Papež, aby Ržímany, kteří až potud každoročně 2 unora ke cti bohyně Februa celé město Fakulemi osvěcovávali, celou noc pochodněmi obíhajíce, od takové pověry odvedl, nařídil, aby na ten den ke cti P. M. proceství se drželo, v kterémby se posvěcené svíce neb hromnice nosyly, odtuď y také tato slavnost Hromnic slove. 1) S. Bernardus. 26 Nebeský Dům bez poškvrnypoškvrny,2) Kořen všeho dobrého3) Kráčí k chrámu porušení,4) K vyplnění nařízení: Plní zákon Rodička Spasytele Matička. Nepoškvrněný a čistý Poklad všeho panenství.5) Porušenosti vší zhouba,6) Panna, v níž se ctnosti stkví, Kráčí k chrámu k očištění, Ta, v níž není poškvrnění! – Aby zákon splnila, Vůli Boží činila. ——— 2) Origenes. 3) Chrysippus. 4) Přeslavné město Jeruzalém spolu spřestkvostnýms přestkvostným chrámem pro tvrdošijnost svých obyvatelů, odbojných židů bylo l. P. 73 dne 8 září od Týta nejvyššího zprávce vojska Ržímského vybojováno a všecko zároveň zemí obráceno; jenom na památku chrámu nechal Cýtus tří chrámových věží státi: Fasael, Hippne a Maryamne. 5) S. Proculus. 6) S. Sergius PatriarchaS. Sergius Patriarcha. 27 Nebe, země mocná Paní – Jediná též Vládařka – Nad anjelskými pak kůry Vyvýšená Mocnářka1) Do Jeruzaléma kráčí, Noh svých svatých v blátě máčí! Aby zákon splnilasplnila, Vůli Boží činila. Ejhle! svattosti vší poklad –2) Škříně všecky čistoty –3) Nepoškvrněné pak Lůže Věčné Božské dobroty4) Zákonu se podrobuje: Tím pak zákon ozdobuje, By nám byla zrcadlemzrcadlem, V poslušnosti příkladem. Následůjme Matku Boží! Vrýme v srdce velkou ctnost! Podlé vůle Páně činit, Která sluje poslušnost. ——— 1) S. Anselmus. 2) Andreas Cretensis. 3) S. Germanus Patriarcha Constan. 4) S. Bernardus. 28 Zákonu se podrobiti, Což Bůh velí vyplniti, Toť nám k tomu pomůže, Že nám nebe vymůže. Kdo vždy plní zákon Boží, Tenť y plní zákony Otcův, Vrchnosti a Cyrkve, Na témž není ouhony. Zato žíje spokojnosti, Kteráž zřídlo blaženosti. Svědomí ho nestraší – ZádnáŽádná bouře neplaší. Otvíračko nebes ráje,*) Poslušnosti zrcadlo! Vzbudiž mocně naše srdce, Pakli nějak uvadlo – Probuď nás všech k poslušnosti, K věrné, čilé ochotnosti! Abychom vždy plnili, Co chce zákon, činili. ——— *) Damascenus. 29
Čtvrtý Chvalozpěv.Chvalozpěv na Slavnost zvěstování Panny Marye, která se slaví dne 25 Března.*)
Harffo zazni v přelibém zvuku, Zapěj sladké melodye! Vlí se s zpěvem medotekoucým Do anjelské harmonye! Zni dnes v svaté uctivosti Chvály drahé nevinnosti! Nazaret – ó blažené místo – Skrejše Kvítku anjelského! ——— *) Již před rokem 680 p. n. K. počala se tato slavnost, která y v šestém Cyrkevním sněmu potvrzena byla, an se držel v Konštantynopoli. Baronius in annal. Eccles. 30 V sobě krýješ Růžičku rajskou, Choti Otce nebeského; Od věkův jsy vyvoleno – Na věky buď zvelebeno! Panna plná milostné krásy; Nejslíčnější Ozdoba žen, Jížto tělo výbornost všecka – Nejsvětější čistoty Kmen V studu, v svaté nevinnosti Žíje rozkoš v samotnostisamotnosti. Ejhle – Anjel, nebeský posel S stkvělým tělem přioděný Vcházý v stánek samoty svaté Jasnou září oslavený: Liliové líce se dmou Panně krví přenevinnou. „Zdrávas“ – praví vyslanec Božský – „Zdrávas Panno požehnaná!“požehnaná! „MezyMezy všemi ženami světa“světa „OdOd Boha jsy oslavená!“oslavená! „PočnešPočneš z Ducha Svatého plod,*plod, „NímžNímž se zdvíhne Adamův rod.“ 31 Tímto zvěstováním se děsý Nádoba vší nevinnostinevinnosti, Anjel těší milostnou dívku Anjelskou svou vejřečnostívejřečností, Panna k tomu povoluje,1) Co jí Anjel oznamuje. „Sláva Tobě nevěsto Boží!“ Hlásá slavně nebeský kůr: „Běda, běda království mému!mému!“ Zvučí strašně Satanův zdůrzdůr.2) Radost pěje obloha, zem V Alleluja přerozkošném. Již se počlo Spasení světu – Již se třpytí nebeská zář, Kterou bude s nebeským světlem Osvícena věřícých tvář:*) Marya již Rodičkou jest, Skrz ní padne ďábelská lest. ——— 1) Luk. v k. 1. v. 26. 28. 29. 30. 31. 35. 38. 2) Gen. v 33. k. v. 15. *) Jan v k. 1. 9. v. Izaiáš v k. 9. 2. v. 32 Marya, ó nádobo ctností! Tebe chcem v ních následovat; Nevinností, panenským studem Chcem svou duši ozdobovat. Panno, kterás ctností všech chrám, Přispěj – příspěj milostí nám! Outlé dívky! – nevinnost držte Za ozdobu nejkrásnější! – Ctnost vám buď tou největší krásou, Za oděv ten nejstkvostnější! Marya vám zrcadlem buď! Proste: „Vlí nám k ctnostem všem chuť!“ Mlčenlivost, pokora, tichost, Připojené k nábožnosti, Tyť jsou nad rubínové halže Pro Panenky ozdobnosti! „Marya nám zrcadlem buď! „ProsmeProsme: Vlí nám k ctnostem všem chuť!“ Harfo! změň se v přeslavnou troubu, Zazni hlučné melodye! Vtři se s zpěvem chváloznějícým Do všech tvorů harmonye!1) ——— 1) Quis est, qui complet aures meas, tantus et tam dulcis sonus? – Hic est ille 33 Slav dnes slavnost zvěstování! Z nějž svět došel radování. Sláva Otcy! sláva y Synu! Sláva Duchu svatému buď! ——— qui intervallis conjunctis imparibus, sed tamen pro rata portione distinctis, impulsu et motu ipsorum orbium efficitur, et acuta cum gravibus temperans, varios aequaliter concentus efficit – – – quam ob causam summus ille coeli stellifer cursus, cujus conversatio est concitatior acuto excitatur, et movetur sono. Cicero in somn. Scip. Ipse mundus quadam harmonia sonorum fertur esse dispositus, et coelum ipsum sub harmoniae modulatione revolvi. D. Isidorus lib. 3 Etym. cap. 16. Coeli enarrant gloriam Dei, etc. Psal. 28. v. 2 – 3. 4. 5. Co a jaký jest to onen tak mocný a tak sladký zvuk, an uši mé naplňuje? – Tenť jest, který pocházý z mezy sebou spojených ač nestejných rozdílností, však předce v jisté a určité částce od sebe rozdílných, puzením a hnutím nesčíslných okršlků veškerého světa, a vysoké s hlubokými zvuky v mírnost uvádě rozličných spoluznění jednostejně a libě působí. – Z té příčiny onen vysoký běh nebeských těl, kteréhožto obíhání bystřejší, působí vyššího zvuku. Cic. 34 Sláva Panně nejdůstojnější! Kteráž z Jesse milostný prut –2) Marya buď oslavenaoslavena, Zpěvem slavným zvelebena! ——— Tak se práví, že veškerý svět jest v jistou harmonyi t. j. v spořádání zvuku rozdělen, též y že se sama nebesa točejí v spořádané modulacý neb v prozpěvování. Isid. Nebesa vypravují slávu Boží etc. Žalm 18. vv. 2. 3. 4. 5. 2) Izak. v k. 11. v. 1. 35
Pátý Chvalozpěv na slavnost navštívení Panny MaryeMarye, která se světí dne 8. července.*)
Moře, dnes páry své do sebe táhni – Uspoř jich k ourodě na jiný čas!1) Povětří, podpěro oblační vody,2) Mocněji založ dnes k oblakům vaz! Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz.3) ——— *) Tato slavnost nařízena byla l. P. 1389 od Papeže Urbana toho jména VI. 1) Z moře bezustálí páry vystupují, z jichžto větrů na pevnou zem zanešených ourodní déšťové pocházý. 2) Povětří u vysosti shromážděné páry slovou oblakové. 3) Žid. v k. 5. v. 6. 36 Slavné – však strašlivé nebeské střely, Hrozytelkyně všech bezbožníků! Ukojte dnešní den zůřivost hřmícý –4) Odstupte k končinám z náočníku!5) Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. Kácýcý větrové1) s bouřením vaším Straňte se za hory ledové tam! Kdežto jen spoustá – kdež bezlidný svrchek Zemský, v němž panuje snih a led sám.2) Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. ——— 4) Prudkým třením oblak syrné páry se zaněcují, odtud vynikajícý plamen, což blesk – hrom – fochrování – nebe otvírání, a skrze takové tření pošlý třeskattřeskot: Hřímání slove. 5) Tak nazývá P. Strnad Horizon, což tak sluje ten díl oblohy, které nad svými hlavami spatřujem. 1) Z stejné váhy vyluzené povětří slove vítr, tento porážíli neb potíráli stromoví anebo stavení, tak sluje bouřlivý vítr; točíli se vkolo a tak vzhůru, slove chumel a vicher. 2) Na končinách půlnočních a poledních zemské koule nic neroste, a tu žádných lidí není. Tyto dvě krajiny slovou polové. 37 Točícý sloupové – vichrové zbůjní! VežteVěžte se v pustinách Arabských3) jen! Strmte se oblakům tam, jak vám libo! Zde pak dnes pokojný musý být den. Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. Nadmutí vrchové ohňoplévacý!4) Držte dnes na uzdě ohnivých řek! Zavřete dýchavce k projití dýmu, Aby tím náočník v utěše tek – Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. Svírání s ječením ohnivých jezer U vnitřnosti zemské se na pokoj dej! ——— 3) Arábye leží v Azyi, kdežto nejznamenitější pustiny jsou: Sýrská, Džesýrská a Irak, v nichžto toliko samý písek jest, jsou pak tak obšírné, že mnoho dnů cesty trvají. 4) U vnitřnosti země jest oheň, který mocně se na svrchek země vyhazuje; místa, kdež se to děje, slovou Vulkánové – hořícý vrchové k. p. Etna v Sycylyi – Vesuvius v Neapoli. 38 Přestaň dnes drkocet obrubou země –*) Uctivost povinnou v dnešní den měj; Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. Tichoučky deštíčku cestičky změkči – Roucha pak zrostlinek oprášená Vyčisť a vymý, by krásně se stkvěly, Slavnost jak chce mít dnes utěšená; Nebožto etc. Větříčku potřásej křidélky libě, Ochlazůj rozmile slunečka tok! Zahrávej s stromečky v šustění míle, Outličce tkni se tvůj kvítečku stok! Nebožto etc. Obloho, oděj se v roucho své modré! Záře pak prokrumplůj zlatém svým je! Slunce dnes tenoučkou oponou spouštěj Mírných svých papršlků dobrotivé! Nebožto etc. ——— *) Třesení země pocházý, když oheň uvnitř země shromážděná vodní jezera do vření přivodí, zčehožz čehož přenáramné množství par povstává; tyto nemajíli průchodu, tak jej 39 Rozneste, chochole! – vysokých vrchů S lesů svých přehustých chladícý stín – Krýte ním ourodné doly a lučí; K oddechu připravte příjemnou sýň! Nebožto Královna putuje dnes: Pod Její srdečkem nebeský kněz. Klokotej, potůčku! – v temničkém šustu, Krouži se skrz libá oudolíčka! Smis se s svým šustivým klokotem libě Dnešní den k oslavě do větříčka. Nebožto etc. Kvítkové šacení přerozmanitě Vylůzte balzámu zvnitřnostíz vnitřností svých! Vlýte dnes dráhně své rozkošné vůně Do prostřed větřičků milostivých! Nebožto etc. Ptáčkové s plésáním hrdélek spuste! O závod v pění svém harmonůjte! – Ze všech stran hlučně a slavně své Zdrávas V ozdobném zpívání modulůjte! Nebožto etc. ——— sobě hledají, na svrchek země násýlně dorážejíce, a s ním pohybujíce. 40 My pak dnes, Křesťané, srdečné Zdrávas Maryi od Boha vyvolené Zapějme v plésání, v radosti slavně Nebeským plodem svým ozdobené! Zdrávas, ó Královno vyvýšená – Zdrávas, ó Marya oslavená! 41
Šestý Chvalozpěv na slavnost na nebe vzetí Panny Marye, která se drží dne 15. srpna.1)
Nebeští duchové! připravte cestu K tryumffu2) v slávě své jedinému; Nebesa! – ukažte všecku svou stkvostnost – Strojte se k tryumffu přeslavnému! K tryumffu Královny vyvýšenévyvýšené, Nadevším stvořením oslavené. ——— 1) Tato slavnost dlé Nyceffora v k. 17 hyst. v kap. 28 počala se ve východním cýsařství vedlé nařízení Cýsaře Mauryce, an takměř v šestém století panoval. 2) Triumphus jest nazvání Ržecké, které znamená největší, nejslavnější a nejstkvostnější poctění, kteréhož mohou nejdražší pokladové a nejvýbornější vtipové smrtedlnosti lidské někomu prokázati. 42 Obloho! – rozdvoj se v nesmírné hrady – Rozpliň až k trůnu vší velebnosti! Celou svou třpytícý slíčnost dnes vyjev – Ukaž svou nádhernost v ouplnosti! Neboť dnes Královna vyvýšená Vítězně v nebe jde oslavená. Nesčíslná vy pak nebeská světla!1) Kterážto lidskému pokolení Kážete ustavně nesmírnost Boží – Kteráž je budíte k velebení, V kráse své stkvěte se v ouplnosti – Nešetřte k tryumffu ozdobnosti! ——— 1) Vzhlédniž k nebi, a sečti hvězdy, můžešli! (I. k. Mojž. 1515. k. d. v.) O nestíhlé množství třpytícých těl, kterýmiž oblaha tak přeslavně nočním časem se stkví! – O neskončená moudrost – ó nepochopitedlná moc toho, an jediným slovem: – Buďte světla! (Gen. II. 6. 1414. v.) větší množství hvězd, než mořského písku jest, vyvedl; z nichžto každá pro sebe sluncem jest a svým světlem jiné okolo sebe se točícý koule, neb planety osvěcuje. Když naše slunce 1435000krát větší jest, nežli naše zem, jak přenáramně musý veliká být každá fixní neb stálá hvězda! – Cžlověče! vzhlédni každého večera k nebesům – Tak (nebesa) vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho zvěstuje oblaha – Žalm 18. v. 2. 43 Anjelé chystejte k tryumffu slavný Vítězně Královně z Etheru2) vůz! Slunce svým komonstvem vydlažte cestu! – Komonstvo nebeské chystej se nuž K stkvoucýmu přijetí Cýsařovny, Marye Královny nad Královny! Anjelští kůrové! – vítězoslavnou Píseň tuť zazněte v radování! Všickni pak nebeští obývatelé Vložte se s plésáním do plésání! Vítejte Královnu oslavenou, Nadevšecko stvoření vyvýšenou! Otvírej, nebe, své stkvoucý se brány – Otvírej sýně a palácy své! Přijmi svou Královnu v ouplné slávě! Uveďte Maryi Anjelové! K božskému trůnu vší velebnosti, Jenž Jí byl připraven od věčnosti. ——— 2) Ržecké slovo znamená nejvrchnější, nejčistší a nejsubtylnější povětří. 44 Zdrávas, ó Marya! Královno zdrávas! Trojice přesvaté doplnění!1) Zdrávas, ó Marya! – umluvy Archo! Novorodičko3) všech pokolení! Velký Bůh Tebe dnes ozdobujeozdobuje, Korunou věčnosti korunuje. Vzhlédni, ó Marya – s vysosti na nás! Vypros nám před trůnem Nejvýššího Pomocy k nabytí – k konání ctnosti, Tohoto pokladu nejdražšího: Tou se stkví nad slunce člověčí duch, Tou jen jej přijímá v slávu svou Bůh. Křesťané! následůj Marye ctnosti! Jistě věř: že tě ctnost oslaví vždy; Na zemi, na nebi dojdeš ní vážnost: Od Boha velkého veliké mzdy. Karbunkl, dyamant, rubínové Naproti ctnosti jen prášíčkové! Nebe jak draze ctnost sobě jen váží, Marya důkazem výborným jest; Pro Její ctnosti tuť veškeré sydlo Boží y blažených vzdává Jí čest. ——— 1) Takové nazvání dává Maryi Esichius Hierosol. – 2) B. Laurentius Iustinianus. 3) S. Athanasius. 45 Tak Bůh svých věrných vždy odplacuje, Tryumffem duše ctné oslavuje. Zdrávas, ó Královno! Zdrávas ó Choti! Kteráž nás k ctnostem všem rozpaluješ; Zdrávas, ó Řebříku k nebeské slávě!1) Kterýž nás k nebesům uvozuješ. Vypros, ať strváme do skonání V ctnostech! – Pak dojdem prv hodování. Spojme dnes s Anjeli vítězné Písně, Tryumffu Marye obnovůjme! Přeslavné Marye na nebe vzetí, Jak jen nám možné, dnes zvelebůjme! Zazněme v hlučnosti Alleluja!2) Každý tvor opětůj Alleluja! ——— 1) S. Fulgentius tak Maryi jmenuje. 2) Alleluja hebereyské slovo znamená tolik, jako: Chvalte Hospodina anebo dle určení, S. Ržehoře: Laus tibi Domine aeternae Gloriae – Chvála tobě Pane! – Krali věčné slávy! 46
Sedmý Chvalozpěv na slavnost narození Panny Marye, kterouž S. Cýrkev dne 8. září slaví.1)
Původ všeho spasení2) Z nebeského květu Již se zjevil světu K temností všech puzenípuzení.3) Plesej nebe, země! Plesej každé plémě Z Panenského Zrození! ——— 1) Jak svědčí S. IldelfonsusIldelfonsus, již se slavila tato slavnost před Mohučskou Synodou, kteráž se držela za panování Cýsaře Karla velikého l. P. 813. 2) B. Damianus. 3) S. Sergius Patriarcha. 47 Pramen stále tekoucý4) Počal již zem vlažit, Všecko v světě blažit – Pramen láskožádoucý! Plésej nebe, země! Plésej každé plémě – Díkozpěv zní převroucý. Mezy trním Lilium1) Počíná již kvésti, Léční olej nésti – Totoť rajské opium! Kvítek výbornější, Krásou ozdobnějšíozdobnější, Sladší nad konvalium. Kořen nejslíčnějšího Kvítku anjelského –2) Kvítku nebeského – Kvítku nejvonnějšího – Počíná již býtibýti, S nebes nektar žíti K zrostu Kvítku Božího. ——— 4) Damascenus. 1) Chrysostomus. 2) Methodius Mart. 48 Svatých Otců naděje – Proroků čest, sláva –3) Cherubinů strava – Blaženého oleje Studna již se vrší; Svatý Duch v ní prší – Z ní se milost vyleje. Na chocholích Vrch všech hor4) Za pevnost všem slouží; Násýlím ať bouří Lstivý satanášův zbor! Nedobyde hory Všemi svými zdory – Nespustne jí ďáblův mor. Pokolení lidského Věrná přítelkyně, Obhájitelkyně Křesťana vždy každého1) Již, již v Nazaretě, Jako růže2) květe – Sláva světa celého. ——— 3) S. Ephremius. 4) Gregorius mag. 1) Andreas Cretensis. 2) S. Bernardus. 49 Nejrodnější pravdy Kmen,4) Z něhož vykoupení, Světa osvícení Hojně vypučí se ven, Již se jeví světu, Mocý jeho květu Bude člověk uzdraven. Marya! dnes slavíme Teď tvé narození U věrném shromáždění; Chvalozpěv Ti činíme; Nebo skrze Tebe Přišlo opět nebe: Začež Boha chválíme. Stánku všeho spasení! Vlí nám náklonnosti K bystré ochotnosti, Vůle Božské k plnění! Tím jen budem ctíti Tebe – nebe míti – Tím jen dojdem spasení. ——— 4) S. Epiphanius. 50
Osmý Chvalozpěv na slavnost Jména Marye, která se drží dne 9. září.
Marya!*) ó slavné Jméno! Budiž – budiž velebeno ——— *) Slovo Marya jest hebereyské, a znamená dle S. Jarolíma (lib. de nom. Hebraicis) Osvěcovatelkyni – anebo hvězdu mořskou – též Paní. S. Rupert nazývá Maryi: Mistrní mistrů – Prorokyni Proroků; S. Bernard: – Osvěcovatelkyni EvanjelistůEvanjelistů; Blaho. Damyán: – Počátkem všeho spasení. Jiní vykládají y každou literu v tomto slovu; tak znamená M. sestru Mojžišovu Maryi. 22. k. MojžMojž. k. 15. v. 20. A. Abigail poníženou a moudrou. 1. k. Král. k. 25. v. 16. R. Rebbeku a Ráchel nejkrásnější. 1. k. Moj. k. 24. v. 16. I. Judythu, která Holofferna zahubila. Jud. k. 13. v. 10. A. Annu matku Samuelovu nejnábožnější. 1. k. Král. k. 1. 2. 51 Na nebi y na zemi! Nímž se všecky výbornosti Obsahují v ouplnosti: Světlo – krása nad všemi. Tento tytul nejslavnější Určil*) Vládař nejmocnější Nazaretské Panence, Od věčnosti vyvolené, Nad vše tvory vyvyšené – Jediné své Milence. Marya – ó Dcero Božská! Světlo nebes – Hvězdo mořskámořská, Nádobo vší svattosti! Dny svých ctností vypravovat, Tím svět k Bohu nakloňovat V této dnešní slavnosti! V třetím roce věku Tvého**) Mátě, Anna, do slavného ——— *) Izak. k. 7. v. 14. Luk. k. 1. v. 27; **) Marya se narodila dlé Baronýové cyrkevní hystorye roku 737 od založení Ržíma. Jsouc tří let byla obětovana v Jeruzalémském chrámu, kdežto jedenácte let, to jest: až do čtyrnáctého roku věku setrvala. Odtud vyjdouc zvěstování od Gabryele dostala. 52 Chrámu Šalomounova Uvedla Tě, obětujíc Tebe Bohu zaslíbujíc Choti Joachymova. Milenko! – ach, Choti Boží! Jak Tvé srdce láskou hoří, V službě Hospodinově! Stkvěješ, Panno! v nábožnosti, V přeanjelské nevinnosti V samotnosti chrámově. Krásné tělo: duše bydlo, Kteráž všechněch ctností sydlo, Stkví, jak hvězda v jasnosti: Studem slíčně přioděné, Všemi mravy ozdobené Budí u všech vážnosti.*) Všechněm vlídnost milostivá; Bídným pomoc oučinlivá; Konající outrpnost Všecko sobě přitahuje, Lásku – vážnost dosahuje Panna od všech pro svou ctnost. ——— *) S. Ambrosius in lib. de instit. Virginum c. 7. 53 Poslušnost a poníženost, Božské vůli podrobenost, Mají v Panně bydlo své – O, jak, Panno! tyto ctnosti Krášlí, šlechtí důstojnosti – Svaté nevinnosti Tvé! V lásce Boží,Boží jenom žíla; Její rozkoš jenom byla: Srdce s Bohem spojovat; Zákon věčný rozjímati, Rady jeho přijímati Toť – v čemž chtěla hodovat. Tak své srdce hotovilahotovila, Všemi ctnostmi ozdobila Panna nejmilostnější! Aby pod ním odpočíval, Tělem sebe přiodíval Smírce nejrozkošnější.*) Nad vše hvězdy nejsvětlejší, Nad oblohu nejskvostnější Stánku Syna Božího! Hodnás býti Dcerou Boží –**) Hodnás býti Matkou Boží – Jména nejslavnějšího! ——— *) Luk. 1. k. 31. v. **) Ioan. Damascenus. 54 Marya! – ó slavné jméno! Budiž věčně velebeno! – Nebe y zem hlásejte! V slavném kůru Anjelové, Otcové a Prorokové Maryi čest vzdávejte! Marya! – ó svaté jméno! Buď vždy od nás velebeno – Za heslo nám k ctnostem buď! Marya! – ó sladké jméno Buď vždy od všech velebeno! Dodej ke všem ctnostem chuť! Dobrořečte Hospodina, Dobrořečte jeho Syna, Též y Ducha svatého! Matku Boží zvelebůjte, Její jméno oslavůjte Díla světa celého. Konec.
55 Návěští.
Harmonycké melodye k přítomným Chvalozpěvům z ohledu velikých outrat, a následovně zveličení ceny nemohly se dát vyrýti; jsou pak pěkně a dobře na regalním papíře bud v partytůře anebo již do hlasu opsané u skládatele v Rozmitále k dostání a to tak, že na 50 exemplárů těchto chvalozpěvů, 1 exemplář dotčených melodyí bezplatně anebo darmo se přidodá. Jsou y u vydavatele k dostání: Oktáv neb osmidenní pobožnost k S. Janu Nepomuckému – v Praze 1803. s melod. 8 Kr. Radovánky nevinných dítek o Vánocech – v Praze 1804. – 7 Kr. Co nejdřív vydá skladatel přítomného spísku Příběhy Svaté Hory, které on dle Hystorye Svatohorské v latině od V. V. kněží z Tovaryšstva Ježíšova P. Balbína a P. Poppa vydané pro potěšení svých krajanů v Cžeštině sepsal.
E: av; 2005 [56]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Haase, Bohumil
(Vytištěno u Bohumila Haase, Léta Páně 1804.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 56