Pátý Chvalozpěv
na slavnost navštívení Panny MaryeMarye, která se světí dne 8. července.*)
Moře, dnes páry své do sebe táhni –
Uspoř jich k ourodě na jiný čas!1)
Povětří, podpěro oblační vody,2)
Mocněji založ dnes k oblakům vaz!
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.3)
———
*) Tato slavnost nařízena byla l. P. 1389 od Papeže Urbana toho jména VI.
1) Z moře bezustálí páry vystupují, z jichžto větrů na pevnou zem zanešených ourodní déšťové pocházý.
2) Povětří u vysosti shromážděné páry slovou oblakové.
3) Žid. v k. 5. v. 6.
36
Slavné – však strašlivé nebeské střely,
Hrozytelkyně všech bezbožníků!
Ukojte dnešní den zůřivost hřmícý –4)
Odstupte k končinám z náočníku!5)
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
Kácýcý větrové1) s bouřením vaším
Straňte se za hory ledové tam!
Kdežto jen spoustá – kdež bezlidný svrchek
Zemský, v němž panuje snih a led sám.2)
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
———
4) Prudkým třením oblak syrné páry se zaněcují, odtud vynikajícý plamen, což blesk – hrom – fochrování – nebe otvírání, a skrze takové tření pošlý třeskattřeskot: Hřímání slove.
5) Tak nazývá P. Strnad Horizon, což tak sluje ten díl oblohy, které nad svými hlavami spatřujem.
1) Z stejné váhy vyluzené povětří slove vítr, tento porážíli neb potíráli stromoví anebo stavení, tak sluje bouřlivý vítr; točíli se vkolo a tak vzhůru, slove chumel a vicher.
2) Na končinách půlnočních a poledních zemské koule nic neroste, a tu žádných lidí není. Tyto dvě krajiny slovou polové.
37
Točícý sloupové – vichrové zbůjní!
VežteVěžte se v pustinách Arabských3) jen!
Strmte se oblakům tam, jak vám libo!
Zde pak dnes pokojný musý být den.
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
Nadmutí vrchové ohňoplévacý!4)
Držte dnes na uzdě ohnivých řek!
Zavřete dýchavce k projití dýmu,
Aby tím náočník v utěše tek –
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
Svírání s ječením ohnivých jezer
U vnitřnosti zemské se na pokoj dej!
———
3) Arábye leží v Azyi, kdežto nejznamenitější pustiny jsou: Sýrská, Džesýrská a Irak, v nichžto toliko samý písek jest, jsou pak tak obšírné, že mnoho dnů cesty trvají.
4) U vnitřnosti země jest oheň, který mocně se na svrchek země vyhazuje; místa, kdež se to děje, slovou Vulkánové – hořícý vrchové k. p. Etna v Sycylyi – Vesuvius v Neapoli.
38
Přestaň dnes drkocet obrubou země –*)
Uctivost povinnou v dnešní den měj;
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
Tichoučky deštíčku cestičky změkči –
Roucha pak zrostlinek oprášená
Vyčisť a vymý, by krásně se stkvěly,
Slavnost jak chce mít dnes utěšená;
Nebožto etc.
Větříčku potřásej křidélky libě,
Ochlazůj rozmile slunečka tok!
Zahrávej s stromečky v šustění míle,
Outličce tkni se tvůj kvítečku stok!
Nebožto etc.
Obloho, oděj se v roucho své modré!
Záře pak prokrumplůj zlatém svým je!
Slunce dnes tenoučkou oponou spouštěj
Mírných svých papršlků dobrotivé!
Nebožto etc.
———
*) Třesení země pocházý, když oheň uvnitř země shromážděná vodní jezera do vření přivodí, zčehožz čehož přenáramné množství par povstává; tyto nemajíli průchodu, tak jej
39
Rozneste, chochole! – vysokých vrchů
S lesů svých přehustých chladícý stín –
Krýte ním ourodné doly a lučí;
K oddechu připravte příjemnou sýň!
Nebožto Královna putuje dnes:
Pod Její srdečkem nebeský kněz.
Klokotej, potůčku! – v temničkém šustu,
Krouži se skrz libá oudolíčka!
Smis se s svým šustivým klokotem libě
Dnešní den k oslavě do větříčka.
Nebožto etc.
Kvítkové šacení přerozmanitě
Vylůzte balzámu zvnitřnostíz vnitřností svých!
Vlýte dnes dráhně své rozkošné vůně
Do prostřed větřičků milostivých!
Nebožto etc.
Ptáčkové s plésáním hrdélek spuste!
O závod v pění svém harmonůjte! –
Ze všech stran hlučně a slavně své Zdrávas
V ozdobném zpívání modulůjte!
Nebožto etc.
———
sobě hledají, na svrchek země násýlně dorážejíce, a s ním pohybujíce.
40
My pak dnes, Křesťané, srdečné Zdrávas
Maryi od Boha vyvolené
Zapějme v plésání, v radosti slavně
Nebeským plodem svým ozdobené!
Zdrávas, ó Královno vyvýšená –
Zdrávas, ó Marya oslavená!
41