SVĚDOMÍ
(Drama Ladislava Nováka, po prvé v Městském divadle 9. dubna 1927)
Co se všechno může stát! Případně i morytát. Tak vám jedna Macounová dceru svedla u Turnova, aby v noci na pytláka, na manžela, darebáka, k smrtelnému úderu zvedla ostrou sekeru, že prý může potom snáze v lese vídat Huga Haase. Kufr toho nebožtíka hodily pak do rybníka; matku z toho ranil šlak, dceř to nemá lehké tak: Kdykoli se scéna stmí, mluví na ni svědomí.
40
Vložit nutno tentokrát společenský referát: Smokingů a fraků gala autora si vytleskala – doktor Kramář moderato – Hodáč, Preiss con brio zato. V předních lóžích industrie. Stranou v lóži tragedie: Loni ještě se psy pes, musí být co jehně dnes; symbolické jeho jméno: vinohradský Papageno. Na ústech má náústek. Nazývá se – jak jsem řek.
V třetím aktu přijde scéna, kterou hra je dovršena: Vrbský, herec dramatik, funguje co zpovědník; k němu, dojít rozhřešení, zjev se blíží v zakuklení. Dí: „Já přicházím sem v dům vlastně jako neutrum. Hříchů mojich líto mi – českých her jsem svědomí. Věř však, otče, aspoň to mi: Radš bych mělo na svědomí všechny hříšky Sodomy, nežli toto Svědomí!“