A PŘECE....

Jan Spáčil-Žeranovský

A přec, jak zrádna jsi v své duši, ty, ženo, kterou pohrdám, mně žhavé hromy v srdci buší, když první lásky cítím plam. Přec krev mi znova stoupá v líci, když mám tě samu potkati, a v hlavě mojí v směsi hřmící vše víří v divé závrati. Mně zdá se, že mám právo dosud v zem srážet zrak tvůj nesmělý, když v muži, jemuž dal tě osud, tvé oči vlídně utkvěly. Mně zdá se, že mám právo vléci tě před svůj velký, přísný soud, kde musíš ke mně jako k světci svůj zrak pln viny pozvednout. Však běda, odsouditi tebe? Že na to i jen myslit smím! Vždyť všecky ráje, vše své nebe bych strhal znova k nohám tvým!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

519. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOST DUŠÍ. (Antonín Klášterský)
  2. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  3. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Odkaz. (Adolf Heyduk)
  5. IX. První idylka ze žaláře. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  7. XXIII. Juž svatý zákon pevnou mocí platí; (Gustav Pfleger Moravský)
  8. OHEŇ. (Otakar Theer)
  9. PADLÉMU HRDINOVI (Arnošt Procházka)
  10. Hymna na slávu Hercegoviny (Jiří Mahen)