JARO NA FAŘE.

Jan Spáčil-Žeranovský

Hle, farský plot! Tam bez již kvete mladý a něžnou zelení se směje z latí, svah z fary, hle, již pampelišky zlatí, v to pupence sem voní ze zahrady. Vždyť na faře je jaro jako všady! Pan farář vznícen sluncem rychle zkrátí svůj breviář a v zahradě se ztratí, kde nad záhony vrabci vedou svády. I mladý kaplan vyšel s bledou tváří ven před faru a tmavým okem dívá se v modrý vzduch, jenž kmitá v slunce záři. Ó, blaho jara, jež mu z dáli kývá! On slyší – ani tam se vrabci sváří – jak skřivan výš o věčné lásce zpívá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

čert, kapsa, huba, dělat, kousek, páter, koláč, omáčka, sedlák, vyndat

367. báseň z celkových 604

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zahrada kapucínů. (Karel Červinka)
  2. Kašpárek. (Josef Václav Sládek)
  3. báseň bez názvu (Č. Folklor)
  4. METAMORFOSA. (František Serafínský Procházka)
  5. NA HANÁCKYM OLYMPO. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. PÍSEŇ (Otokar Fischer)
  7. Vavroušek. (Vojtěch Lešetický)
  8. Stromeček na podzim. (Václav Svatopluk Štulc)
  9. IN MEMORIAM. (Jan Červenka)
  10. Kůň nekrmený. (Adolf Heyduk)