PRVNÍ JARO.

Jan Spáčil-Žeranovský

PRVNÍ JARO.
Svým obřím kropáčem již mávla Vesna s temene Baby*) po odjihlém kraji a zeleň svěcená všech divů taji vše žitím ztřísnila jak sprcha plesná. Vrb hlavy smutné vytrhly se ze sna a kropenatě se jí usmívají, jí topoly se chechtají a hrají, jichž řada podél silnice se těsná. Jí zkropen keř se božsky stydliv cení, jí zžíhána i mez se v slunci zhřívá a břehy úvozu jí planou v dole. Co teď? A bez dlouhého rozmýšlení vší zelení, jež v kropence jí zbývá, tou Vesna rozpustile chrstla v pole. *) Pahorek mezi Olomoucem a Prostějovem.
87