VRBY.

Jan Spáčil-Žeranovský

Tam, potoka kde leží zátočina, ční smutné vrby k nebi nepohnuty, ve chladné bahno vpadal list jich žlutý, neb zaváta jím břehů uschlá třtina. Cos jako ztraceného žití vina, jak prázdnoty a nudy přívan krutý chví teskně zježenými jejich pruty, jichž holá kštice k obloze se vzpíná. Ó nudo samoty, jež z vás tu zívá, jak zřím vám, vrby, v nitro zasmušené, jež necitný chlad jeseně teď studí! Ba, jest vám asi, jako brachu bývá, jenž vyspává se z noci prohýřené a ve dne náhle vytřeštěn se vzbudí.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

332. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIM. (Hermor Lilia)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. XII. RAŠELINIŠTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Nad starým autorem. (Antonín Sova)
  5. X. LISTOPAD. (Petr Křička)
  6. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  7. PODZIM V KRAJI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. NA HORÁCH. (Irma Geisslová)
  9. PROPADLINY (František Cajthaml-Liberté)
  10. V PODZIMNÍM MLČENÍ. (Irma Geisslová)