BALLADA 7.

Jiří Mahen

Tváře hoří růžičkama – mně je, že jsi z hrobu vstala. Jako by ti smrt dnes sama zlaté vlasy učesala, jako by tě z hrobu vzala, přede mne tě položila. Větrá srdce jako skála. Což jsi moje – věčná milá? Roste štěstí mezi náma – mně je, jak bys v hrob se brala. Tvrdá všednost – černá jáma, co se na tě načekala, by tě celou zasypala! Proč jsi do ní nezbloudila? Byla by ti všechno dala! Což jsi moje – věčná milá? Den se tratí pod rukama – mně je, jak bys v mraku plála. Zahalena temnotama, jako bys mne milovala. Proč jsi mne však nezahřála? Kde je údů něžná síla? Což tě tvář má polekala? Což jsi moje – věčná milá? Sto nocí bys utíkala – však se’s ženou narodila! Přijde čas, bys mou se stala! Což jsi moje – věčná milá?

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

373. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXIX. POMOC PRO NÁRAMNOU LÁSKU. (František Ladislav Čelakovský)
  2. Konejšení. (Karel Sudimír Šnajdr)
  3. Píseň u hrobu Lenky. (Martin Alexander Přibil)
  4. XVIII. ZELENÁ TRAVIČKO – (František Serafínský Procházka)
  5. PSÁNO PRO TEBE. (Antonín Klášterský)
  6. U NEMOCNÉ MILENKY. (František Taufer)
  7. O jak jsem plakal... (Adolf Heyduk)
  8. Jízda ke Skleněné hoře. (Vojtěch Lešetický)
  9. 43. Mne nezneuznej, drahá vlasti, (Josef Kuchař)
  10. Ještě nebe kryto mraky, (Adolf Heyduk)