BALLADA 7.

Jiří Mahen

BALLADA
7.
Tváře hoří růžičkama – mně je, že jsi z hrobu vstala. Jako by ti smrt dnes sama zlaté vlasy učesala, jako by tě z hrobu vzala, přede mne tě položila. Větrá srdce jako skála. Což jsi moje – věčná milá? Roste štěstí mezi náma – mně je, jak bys v hrob se brala. Tvrdá všednost – černá jáma, co se na tě načekala, by tě celou zasypala! Proč jsi do ní nezbloudila? Byla by ti všechno dala! Což jsi moje – věčná milá? 19 Den se tratí pod rukama – mně je, jak bys v mraku plála. Zahalena temnotama, jako bys mne milovala. Proč jsi mne však nezahřála? Kde je údů něžná síla? Což tě tvář má polekala? Což jsi moje – věčná milá? POSLÁNÍ.
Sto nocí bys utíkala – však se’s ženou narodila! Přijde čas, bys mou se stala! Což jsi moje – věčná milá? 20
Básně v knize Balady:
  1. RONDEAU.
  2. BALLADA 1.
  3. BALLADA 2.
  4. BALLADA 3.
  5. BALLADA 4.
  6. BALLADA 5.
  7. BALLADA 6.
  8. BALLADA 7.
  9. BALLADA 8.
  10. BALLADA 9.
  11. BALLADA 10.
  12. BALLADA 11.
  13. BALLADA 12.
  14. BALLADA 13.
  15. BALLADA 14.
  16. BALLADA 15.
  17. BALLADA 16.
  18. BALLADA 17.
  19. BALLADA 18.
  20. BALLADA 19.
  21. BALLADA 20.
  22. RONDEAU.