BALLADA
6.
Včera jsi byla veselá a svěží,
dnes věsíš hlavu, se vším počítáš.
Zas k lidem rozum poradit se běží,
zas čekáš, nečekáš a zase přemítáš,
a na můj víry plný Otčenáš
se trapně dívá zkalený tvůj zrak.
Já vím už, dnes jak na mne zavoláš.
Ne vítězně. Jen tak – a všelijak.
Dnes jsem ti ještě porozuměl stěží,
vše cizích slov že plno pro mne máš.
Z mých rozpaků však zítřek také těží.
Zda na to, drahá, nyní vzpomínáš?
Co dnešku vezmeš, to mu zítra dáš,
neb každá věc má tvojí chvíle znak.
Hle, jak se tváří, co se usmíváš!
Ne vítězně. Jen tak – a všelijak.
17
Co zvadlých květů po stezičce leží!
Zda jejich krásu mrtvou uhlídáš?
Jak se stromů se nyní na tě sněží!
V tu nevinnost dnes věno chudé svaž!
Proč po prázdnu se pohledem však ptáš?
Což tak tě objal nedůvěry mrak,
že necítíš, jak hluše rozkvétáš?
Ne vítězně. Jen tak – a všelijak.
POSLÁNÍ.
Nuž, zavolej svou nejsilnější stráž!
Jde přece o vše, snad i o zázrak.
Jdu na loupež – a heslo moje znáš:
Ne vítězně? Jen tak!? A všelijak!!?
18