BALLADA 15.

Jiří Mahen

BALLADA
15.
Zpěv pohanský zas v duši mojí roste, květ exotický na severním keři. Mé myšlenky jsou dneska tolik prosté a přece věčnost prostotou svou měří... Ó když se nejvíc, nejvíc když se šeří, tu mysl má se za Tvým stínem žene! Mé smysly zase jenom Tobě věří, Venus Anadyomene! Mne znavili již černí moji hosté, jimž člověk časem i svou radost svěří. Jich rada zní vždy Pros! a Prosme! Proste! a potěšili věru málokteří. Mám při nich myslet stále na příměří? Já nevěřím dnes Hlavě Umučené. Mé smysly zase jenom Tobě věří, Venus Anadyomene! 35 Vy černí hosté, sutanu si noste a klečte tiše u chrámových dveří! Však duši za hřích dneska nepohrozte, neb v nebe vaše hrozba nezaměří! V hřejivé lokte krásné boží dceři tam vrhá se mé štěstí pobouřené. Mé smysly zase jenom Tobě věří, Venus Anadyomene! POSLÁNÍ.
Kéž moře znova brzo vody zčeří, a slunce duhu nad tvým tělem zklene! Mé smysly zase jenom Tobě věří, Venus Anadyomene! 36
Básně v knize Balady:
  1. RONDEAU.
  2. BALLADA 1.
  3. BALLADA 2.
  4. BALLADA 3.
  5. BALLADA 4.
  6. BALLADA 5.
  7. BALLADA 6.
  8. BALLADA 7.
  9. BALLADA 8.
  10. BALLADA 9.
  11. BALLADA 10.
  12. BALLADA 11.
  13. BALLADA 12.
  14. BALLADA 13.
  15. BALLADA 14.
  16. BALLADA 15.
  17. BALLADA 16.
  18. BALLADA 17.
  19. BALLADA 18.
  20. BALLADA 19.
  21. BALLADA 20.
  22. RONDEAU.