BALLADA
3.
Pro tebe často píseň moje nezní,
neb mně se dechu někdy nedostává.
To hrdlo pevně štěstí naše vězní,
a hlava brání jeho tichá práva.
Nač by ti lhala píseň moje smavá,
když smutek náhlý nitro zalije?
Mně včera divná přišla zvenčí zpráva:
Pod sněhem pták se nejlíp ukryje.
Teď sedím, trpím. Snové přelíbezní
se rozprchli. Má duše není zdráva.
Tam venku vloček tanec graciésní
v mých prsou něhu temnou odpoutává.
Teď prudký výskot živlů, děs a vřava –
což srdce mé už ani nebije?
Nuž, uklidni se, vášni moje dravá:
Pod sněhem pták se nejlíp ukryje.
11
Pro tebe často píseň moje nezní.
Mne týrá příliš hlava tvoje plavá.
Rok dovedl jsem býti tady bez ní.
Leč nyní pro ni sníh mne zasypává.
Pták marně hrabe, marně křídly mává,
a náhle – klidný, skoro šťastný je –
a vzduchem chvěje píseň jarně hravá:
Pod sněhem pták se nejlíp ukryje.
POSLÁNÍ.
Proč na tvých rtech se náhle všechno vzdává?
Což mrzne také – sněžná lilie?
O krásné zimě třeští moje hlava:
Pod sněhem pták se nejlíp ukryje.
12