BALADA

BALADA
Noc bílá je... a měsíc sní Nad horami a plání sen bizarní, sen groteskní o velkém milování. Na stromech, jež jsou bezlisté, slyš hovor povědomý. – Máte mne ráda? – Zajisté! – A dále šumí stromy. Fragmenty sluch tvůj zachytí a laskání a smíchy. – Jste hotov pro mne umříti? – – A zvlášť pro vaše hříchy! – Tón nepřipouští pochyby, tón lehký, vyzývavý. A graciésní pohyby! A svůdný ten sklon hlavy! Noc celou v tiché pohoří zní lásky plná slova. Noc celou spolu hovoří strašidla rokoková. – Oh, moře vody blankytné, jak neutonout –? – Díky!! – 119 Však sotva ráno zasvitne, jdou lidé do fabriky. Mdle oči hledí do rána. Žáry ty dávno stydly. Strašidla náhle zlekána, prchají před strašidly. 120