NOČNÍ SETKÁNÍ

Jiří Mahen

Jak často, osude, když nocí kráčím sám, svých ztracen v úzkostech o jasno v duši své, jak polámaný strom si náhle připadám! Kde jste, mé kořeny, co ve vás hlodá, rve, že mízy necítím, ni jaro když se hlásí? Kol větrů náraz jako harfa zní, leč v strunách jak by smrt jen zahrála si... A stůj přec, osude, ať ve tvář tvoji zřím! Na tanec tvůj už nechci groteskní se dívat dál, neb vím, co dobře vím: jsou věci v světě, které rozteskní, pak bytost rozruší, že k zemi padne zvěří, již lovec smečkou uštval chrtů zlých, a člověk umře si a sotva stínu věří – Což ještě nestojíš? Dál tančíš přede mnou? Můj vnitřní žár že k tanci takt ti dává? Teď stojíš přec, leč co to zří má hlava: jak teď jsi změnil svou zas tvářnost tajemnou? Jak jehně lidské ztratilo je stádo – v mé oči děcko zří, že všechno ztratilo tu a že prý jako já by kamsi domů rádo...

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

99. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K SRDCI. (Karel Sabina)
  2. *** Své ovečky pokojně nechám se pást, (Petr Křička)
  3. Na čas. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. BLUDNÁ OVCE (František Odvalil)
  5. CHURAVÁ PANÍ (Antonín Sova)
  6. FINIS (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Zas slova divná mi povídáš! (Josef Holý)
  8. Skonejšení. (Antonín Sova)
  9. Byl tvor to a bratr můj snad, (Josef Holý)
  10. CESTA. (Jan Opolský)