JE ŠKODA MILOSTÍ

Jiří Mahen

JE ŠKODA MILOSTÍ
Je oheň založen. Už na milosti nedám, jež hladové mne chtěly přivítat. Červený kohout nad střechami chaty za chvíli začne kokrhat. Co rozkvetlo tu – rudým zkvetlo květem pod chladem smutným podnebí, hle, duše má, už toho květu bylo nám tolik potřebí! O, příliš mámily svou bělí lilie, však ruce zhrubělé jich měly nejvíce. Života záhon nejvíc zpustošili ctní svatí, světice. Pod střechou společnou teď ještě s nimi žíti? – Je oheň založen. Žhář kráčím v dálavy. Je škoda milostí. Zde moh’ jen účinkovat lesk nebes krvavý. 18