KOŠÍČEK

Jiří Mahen

Ze zlatých proutků byl spletený umně, vzal jsi ho do ruky – jen jen se třás’... O jednom kvítku jen košíček sníval – pomněnku modravou chtěl zas a zas, najednou vzpomněl si na srdce moje. Dám mu je, dám? V hloubce tvých očí jak najednou zvadlo kvítí mé naděje, nevím už sám. Ulicí jdeme a zahneme v pole. Chvíli tě v náručí nepochovám. Takový chlad! Chceš ještě mé srdce? Dám ti je, dám... Košíček čeká, a proutky se třesou... Krve se dotkly – a už víc nechtějí. Do prsou jako by zabloudil stesk ledových severních závějí. Má milá, za horou, za lesem proč ještě vzpomínám?

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

207. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXV. Oklamaná. (František Serafínský Procházka)
  2. Sen pravda. (Adolf Heyduk)
  3. 18. Tys čistou jako rosa ta, (Josef Kuchař)
  4. Na mostě. (Bohuslav Čermák)
  5. PROZRAZENÁ MILENKA. (Václav Jaromír Picek)
  6. Ach proč pláčeš. (František Chládek)
  7. Touha po Lince. (Josef Jaroslav Langer)
  8. Dívčin skon. (Ladislav Quis)
  9. XXI Já četl jsem ti na čele, (Emanuel Miřiovský)
  10. ŠTĚSTÍ. (Karel Leger)