DVĚ MATKY

Jiří Mahen

Za tu jednu napsali to za cypřišem do kamene: Nenechávám vás tu, děti, navždy nějak opuštěné, na mé srdce vzpomínejte, po kratičké věru době, matkou jsem vám přece byla – přijdu, poberu vás k sobě... Cypřiš na strom dávno vzrostl, kámen už se rozpadává, hořký smutek s nebe padá... O čem sní to tvoje hlava? Jaký hlas jen zrodil se to v chmurách časů, v jejich zlobě? Zní to jako harfa zlatá: Přijdu, poberu vás k sobě... Jaro je... Jdu slepý květy dětsky oddán věcem vyšším... Druhá matka mluví ke mně, je to Země, já ji slyším... Jak by ruce podaly si, dívaly se na mne obě – okamžik – a jen se zřítím, poberou mne prostě k sobě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby