DVĚ MATKY

Jiří Mahen

DVĚ MATKY
Za tu jednu napsali to za cypřišem do kamene: Nenechávám vás tu, děti, navždy nějak opuštěné, na mé srdce vzpomínejte, po kratičké věru době, matkou jsem vám přece byla – přijdu, poberu vás k sobě... Cypřiš na strom dávno vzrostl, kámen už se rozpadává, hořký smutek s nebe padá... O čem sní to tvoje hlava? Jaký hlas jen zrodil se to v chmurách časů, v jejich zlobě? Zní to jako harfa zlatá: Přijdu, poberu vás k sobě... Jaro je... Jdu slepý květy dětsky oddán věcem vyšším... Druhá matka mluví ke mně, je to Země, já ji slyším... Jak by ruce podaly si, dívaly se na mne obě – okamžik – a jen se zřítím, poberou mne prostě k sobě. 70
Básně v knize Básně:
  1. ÚVODEM
  2. HOŘKÝ CHLÉB
  3. CUDNÝ VEČER
  4. PÍSEŇ O ZLATÉ PŘÍLBĚ
  5. JINÁ PÍSEŇ
  6. BUBENÍK BUBNUJE...
  7. DNES NEBO ZÍTRA
  8. BALLADA 1.
  9. BALLADA 2.
  10. BALLADA 4.
  11. BALLADA 8.
  12. BALLADA 10.
  13. BALLADA 13.
  14. BALLADA 17.
  15. BALLADA 19.
  16. BALLADA 20.
  17. MÁ LOĎ
  18. ZA MRTVOU
  19. TRAGICKÉ ZJEVENÍ
  20. SETKÁNÍ
  21. BOUŘE NAD LESY
  22. SLOVÁCKÝ HUDEC
  23. MODŘÍ PTÁCI HOR
  24. VIDĚNÍ IZAIÁŠE PROROKA
  25. MLÝN POD VRCHEM
  26. MRZÁK A KRÁSKA
  27. PÍSEŇ O JARNÍ NOCI
  28. ŽALM 131.
  29. DVĚ MATKY
  30. POKUŠENÍ
  31. FATALISTŮV ZPĚV
  32. POTOPENÝ CHRÁM
  33. SEN LETNÍ NOCI
  34. ANARCHISTOVO RÁNO
  35. LIDSTVU
  36. ČLOVĚK A LÁSKA
  37. SENTIMENTÁLNÍ
  38. PODĚKOVÁNÍ