PODĚKOVÁNÍ
V. Nezvalovi.
Vlk honí stádo, člověk vlka zas,
vlk člověka – toť jistě hra je skvělá!
Vás, verše, psal jsem v rozmanitý čas,
však jaká vzteklost vždy se rozhlížela
z vás do kraje, kde m’ha nás chladem bila
a od pravěčných prsů oddělila?
Bůh honí lidstvo, člověk boha zas,
bůh člověka – až tváří v tvář si stojí.
Tu slavnou chvíli chce mi zkazit ďas
a šeptá cos o věčném nepokoji,
o nutné pomstě za vše hořké, temné –
však slova díků musí nyní ze mne:
Své srdce kdybych moh’ si vyrvat dnes,
všem hodil bych je jako kdysi celé –!
A tady je! Já nikdy nebyl pes,
jenž odplazil se někam zpitoměle,
když s pánem hra se jinam zatočila,
já hrd jsem na vše, čím má bytost žila.
Jsem hrd i na to, když mnou zmatek třese
a cení zuby, ve tmách zradu tuše –
vím, kdo mne honí, vím, kdo honíme se:
Pojď znovu na lov, nedej se, má duše!
Svět denně nový z hrobu pyšně vstává,
až boží sláva za ním pokulhává!
1927
86
DOSLOV
[87]
BIOGRAFIE
JIŘÍ MAHEN, rodným jménem Antonín Vančura, se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi. Pochází ze staré evangelické rodiny, jejíž historie mu poskytla motivy k dramatu Mrtvé moře. Praděd Mahenův Matěj Vančura raději utekl z panství, než by se byl zřekl víry v „beránka“. Otec Mahenův, bývalý pekař v Čáslavi, byl dlouhá léta kolportérem evangelickým v Dubé (Dauba) u České Lípy a zemřel jako evangelický učitel ochranovský r. 1925. Pohřben byl v Ochranově. Tehdy se také Jiří Mahen po prvé dostal do památného Herrnhutu (Ochranova), kde jej chtěl mít otec před lety a lety kazatelem. O mnoho let před Jiřím Mahenem se 11. prosince narodil v Düsseldorfu Heinrich Heine a Jiřímu různí lidé říkali, že je podoben slavnému německému básníkovi. Jiří Mahen byl i takto tedy předurčen pro literaturu. Maminku Elišku ztratil ve čtyřech letech. Studoval nižší gymnasium v rodišti, septimu a oktávu v Mladé Boleslavi. Tehdy na něho působil Tolstoj svými sociálními brožurami, že chtěl mezi horníky apoštolovat pro tolstovský anarchism. Filosofii studoval v Praze (1903–1907) a učil pak na reálce v Hodoníně (1907–1908) a na obchodní škole v Přerově (1908–1910). Potom se věnoval žurnalistice: Lidové noviny (1910–1919) a Svoboda (1919–1921). Tehdy už byl také dramaturgem brněnského Národního divadla (1918–1922) a poslední a dosavadní jeho životní i tvůrčí útočiště je Městská knihovna brněn-
89
ská, již řídí od r. 1921. Pro Moravu tedy již pracuje více než dvacet let. Ani o světové válce se nehnul z Moravy, třebaže vojančil.
Jiří Mahen byl v letech svého příchodu do literatury na jedné a téže frontě s S. K. Neumanny, F. Gellnery, Fráni Šrámky, Karly Tomany a tato posice na rozmezích, kde vane nejvíc vichrů a vichry z celého světa, mu zůstala zachována do posledních dnů. I dnes jeho hru inscenuje režisér Honzl v Osvobozeném divadle a do jeho kanceláře v ústřední knihovně brněnské zabloudí rádi místní příslušnicí Redu, Hosta i jiných literárních sdružení. Mahen byl vždy ve styku s mladými a nejmladšími a nebyla v tom literární politika.
Pseudonym si utvořil Jiří Mahen podle jména jedné z postav Zolova Germinalu, podle horníka Maheua. „Ta postava se mi moc líbila. Chtěl jsem býti hrdinou práce jako on. Proto mne pořád prázdné literátství nebaví“ – píše sám. Ale sazeč omylem vysadil n místo u a tak se z Maheua stal Mahen. „A to již zůstalo. Zvykli lidé, zvykl jsem i já. Vždyť bychom mohli nosit i čísla“ – končil Mahen kdysi interview.
90
BIBLIOGRAFIE
Ballady. Brno, 1908. A. Píša. 8. 47 stran. 2’40.
Co mi liška vyprávěla. Pohádky s obr. Fr. Hlavici. Praha, 1922. B. Kočí. v. 8. 162 str., 3 l., 6 obr. příloh. Váz, 48’–.
Černovská masakra. Básnický leták. Hodonín, 1907.
Dezertér. Hra o 4 jednáních. Praha, 1923. B. Kočí. 8. 109, 1 s. (Umělecké snahy, 281). 7’50.
Díže. Sto pros. Pacov, 1911. P. Plaček (= A. Reis, Praha). 4’80.
Duha. Cyklus veršů. V úpravě V. H. Brunnera, Praha, 1916. F. Borový. 8. 116 str.
Dvanáct pohádek. Illustr. Jos. Lada. Praha, 1918. B. Kočí. v. 8. 144 str. (Umělecké snahy.)
Dvě povídky. Daemoni – Opájejme se! Praha, 1911. P. Plaček (= A. Reis, Praha). 8, 47, 1 s. (Knihovna Přehledu Revuí, 14/15.) – ’90.
Generace. Komedie o 3 dějstvích s předehrou. Praha, 1921. B. Kočí. 8. 146 s. 15’–
Hercegovina. Poznámky, vzpomínky a pohádky. Vyškov, 1924. Fr. Obzina. 8. 170, 1 s., 2 l., 1 mapa. (Edice Obzinových tisků, 2.) 24.24’–.
Husa na provázku. 6 filmových libret. Praha, 1925. Aventinum. 8. 115, 1 s., 2 l. (Aventinum, 110.) 21’–.
Chroust. Studentská hra o čtyřech dějstvích. Praha, 1921. B. Kočí. 8. 167 s. (Umělecké snahy, 225.) 10’–.
Janošík. Tragedie o pěti dějstvích. Pacov, 1910. P. Plaček. 8. 120, 2 s. (Plačkova knihovna, 3.)
91
– Tragedie o čtyřech dějstvích, II. lidové vydání, autorem přepracované pro divadla přírodní a ochotnická. Pacov, 1914. P. Plaček, m. 8. 114 s.
– Třetí vydání. Pacov, 1918. P. Plaček, 123 s. (Sklizeň, 3.)
– Drama. IV. nezměněné vydání. 1920. Páté nezm. vydání 1920. Šesté (první slovenské) vydání. Sedmé (druhé slovenské) vydání. 1920.
– Osmé vydání. (Druhé vydání pro přírodu). Pacov, 1923, P. Plaček. 8. 103,103 str. 16’–.
– Desáté vydání. (Plačkova knihovna, VII.)
– Slovenská tragédia o 5 dejstvách. Poslovenčil Martin Rázus. Pacov, 1920. P. Plaček, v. 8. 123 stran. 18’–.
Její pohádky. Brno, 1914. Barvič a Novotný. 8. 189 s.
Josef se vrátil. Dramatický sketch. Praha, 1919. J. Springer. m. 8. 14 s. (Sbírka aktovek, 1.)
Juanův konec. Spolu s Fráňa Šrámek: Červen a J. E. Čeněk: Na cestu. Praha, 1905. Máj. 8. 94, 1 s. (Divadelní knihovna Máje, 23.)
Kamarádi svobody. Román. Praha, 1910. J. R. Vilímek. 8. 2, 429 s. (Vilímkova knihovna). 6’–.
Klíč. Hra o jednom dějství. (Spolu s.s V. F. Malý: Okamžik). Praha, 1907. Dělnická akademie. 8. 63 s. (Divadelní knihovna I.)
Kniha o českém charakteru. Vyškov, 1924. (1925). F. Obzina. 8. 136 s., 3 l. (Obzinovy tisky, 10.) 22’–.
Knížka o čtení praktickém. I. až IV. vyd. Brno, 1924. St. Kočí. 8. 119, 1 s., 1 l. 9’20.
Lavička. Dramatická pohádka. Praha, 1919. J. Otto. v. 8. 52 s. 7’50.
Mefistofeles. Dramatická legenda. Praha, 1910. Gros-
92
man a Svoboda. 8. 96 s. (Slunečnice, II. roč. 2.)
Měsíc. Fantasie. Praha, 1921. St. Minařík (Kvasnička a Hampl.) 8. 87 s., 5 dřevor. (Knihy Země, XIV.) 12’–.
Mrtvé moře. Hra o čtyřech dějstvích. Praha, 1918. Zora. m. 8. 103 s. (České divadlo, 1.) 3’–.
Náměsíčný. Dramatický sketch. Praha, 1919. J. Springer. m. 8. 21 s. (Syrinx, 27.)
Nebe, peklo, ráj... (1917) Hra o 3 dějstvích. Praha, 1919, B. Kočí. 8. 103 s. (Umělecké snahy, 155.)
– Druhé vydání. 1922. 6’–.
Nutnosti a možnosti veřejných knihoven. Brno, 1925. St. Kočí. lex. 8. 46, 2 s. 5’20.
Píseň života. Hra o čtyřech dějstvích. Praha, 1919. B. Kočí. 8. 118 s., 1 l. (Umělecké snahy, 170.) 7’50.
Plamínky. Verše. Praha, 1907. Časopis pokrokového studentstva. 8. 103 s. Obálka V. H. Brunnera.
Podivíni. Prosa. Praha, 1907. Moderní bibliotéka m. 8. 98, 1 s. (Moderní bibliotéka, roč. VI., 4.)
První deště. Tragikomedie. Kr. Vinohrady, 1910. P. Plaček (= A. Reis, Praha). 8. 87 s. 2’–.
Před oponou. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 125 s., obr. E. Miléna. 18’–.
Rybářská knížka. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 172 s., 2 I., 1 obr. příl. (Zajímavá knihovna, 2.) 24’–.
Scirocco. Epická báseň. Brno, 1923. St. Kočí. 8. 149, 1 s., 4 l.
Theseus. Drama antického člověka. Praha.Praha, Časopis pokrok. studentstva. m. 8.188 s.
Tiché srdce. Verše, 1916. Přerov, 1917. Tisk. a vyd. společnost 8. 60 s. (Klas, 3.) 4’–.
Ulička odvahy. Prajednoduchá komedie o 3 aktech.
93
Praha, 1917. B. Kočí. 8. 96 s. (Umělecké snahy, LVI.)
S pseudonymem Lad. Andělíček: Kozí bobky z parnasu. Literární epigramy. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 28 s. (Nápady a výpady, 6.) 3’50.
S pseudonymem Červená maska: O uměni Růženy Němcové a Boženy Svobodové. (Essay.) Brno, 1921. St. Kočí. 8. 19 s. (Nápady a výpady, 2.)
S pseudonymem H. Lang: Máchova poesie a její význam. Přerov, 1910. A. Strojil.
S pseudonymem Richardson: Režisérův zápisník. I. (1919–1920). Brno, 1923. St. Kočí,Kočí. 8. 210, 1 s. (Zajímavá knihovna, 8.) 23’50.
Rozřešme českou divadelní otázku. Brno, 1922. St. Kočí. 8. 21 s. (Nápady a výpady, 7.) 3’–3’–.
S pseudonymem Joe Smetana: Rouletabille v Čechách aneb Sebrané spisy Floriana Kreuzmanna. Detektivní novela. Brno, 1922. St. Kočí. 8. 20 s. (Nápady a výpady, 8.)
S pseudonymem Pavel Stodola: Zpívající pyramida. (Rozmluva s čertem.) Brno, 1921. St. Kočí. 8. 19 s. (Nápady a výpady, 1.)
S pseudonymem Kamil Urbánek: Jak se dělá divadlo? Nezbytná příručka pro všechna divadla a pro ochotníky. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 26 s. (Nápady a výpady, 3.)
S pseudonymem Dr. Jaroslav Vrána: Narabovaná kultura. Časová studie. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 21 s. (Nápady a výpady, 4.)
S pseudonymem Josef Zamazal: Moderní drama snadno a rychle. Příručka pro básníky a diletanty. Brno, 1921. St. Kočí. 8. 23 s. (Nápady a výpady, 5.)
94
Drobné práce:
Částečná revise ryb dunajské oblastí. Zvl. otisk ze Sborníku Klubu přírodovědeckého, Brno, 1926.
Naše vranky. Zvl. otisk z Rybářského věstníku 1927 č. 7., Praha, 1927.
Ploutve ryb kaprovitých a jejich práce. Zvl. otisk z Přírody XX. č. 6. Brno, 1927.
Záhada mořského pstruha v Jaderském moři. II. Zvláštní otisk ze Sborníku Klubu přírodovědeckého. Brno, 1928.
Sestavil Karel Nosovský.
[95]
OBSAH
Předmluva11
PLAMÍNKY
Úvodem25
Hořký chléb26
Cudný večer28
Píseň o zlaté přílbě29
Jiná píseň30
Bubeník bubnuje31
Dnes nebo zítra32
BALLADY
Ballada 1. 2. 4. 8. 10. 13. 17. 19. 20.33
DUHA
Má loď51
Za mrtvou52
Tragické zjevení53
Setkání55
Bouře nad lesy56
Slovácký hudec58
Modří ptáci hor59
Vidění Izaiáše proroka60
Mlýn pod vrchem62
Mrzák a kráska66
TICHÉ SRDCE
Píseň o jarní noci67
Žalm 131.69
Dvě matky70
[96]
Pokušení71
Fatalistův zpěv72
Potopený chrám74
Z ROZPTÝLENÝCH VERŠŮ
Sen letní noci77
Anarchistovo ráno79
Lidstvu81
Člověk a láska84
Sentimentální85
Poděkování86
Biografie89
Bibliografie91
[97]
Tato kniha vyšla na jaře roku 1928 jako první svazek sbírky Generace, kterou za redakce Miloslava Novotného vydává Vydavatelstvo „Družstevní práce“ v Praze, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Portrét nakreslil Edvard Milén, litografovala Průmyslová tiskárna v Praze. Sazbu upravil K. J. Sázeno z písma Tiemann mediaeval. Vytiskla knihtiskárna F. Obziny ve Vyškově ve 1200 výtiscích, z nichž 100 výtisků autorem a malířem podepsaných je na ručním losínském papíře.
E: lp; 2005
[99]