HOŘKÝ CHLÉB

Jiří Mahen

HOŘKÝ CHLÉB
Dnes zase v ústech zhořkl mi chléb, tolik mé jítření vzrůstá! Bůh ví, proč zase vzpomněl jsem na lačná, žíznivá ústa. Vzpomínkám takým včera kdes divoce jsme se smáli... Dnes zase v ústech zhořkl mi chléb, zlá bolest zas v srdci pálí. Nevím už, na koho myslil jsem, když jsem chléb rozlomil bílý – skrčené reflexe zvedly se, do ticha promluvily. Zas prudce chápal jsem: život ten, kdyby byl na sto let dlouhý, nesplní nikdy, co my chcem’, nesplní naše nám touhy, nám, kdož jsme přišli šíř obzorů zřít, slyšet vztek vzdálených moří, a kteří nikdy snad nevzkřiknem’ až příliš bdělí své: Hoří! 26 Dnes zase v ústech zhořkl mi chléb, tolik mé jítření vzrůstá! Bůhví proč zase vzpomněl jsem na lačná, žíznivá ústa... 27