BALLADA 1.

Jiří Mahen

BALLADA
1.

Na housle slaďoučké, jak hrávávají jiní, ti nezahrám. Ten hlad už přechází, v němž kde kdo hyne lačný dobrodiní, jež hrdou duši vždy však zamrazí. Silnými lásky tvé jen provazy já dám se spoutat ve tvá pouta zlatá, neb žárlím – na svět, jenž tě provází! Tvůj klášter čeká. Vejdi, třikrát svatá! Jsi příliš krásná. V temnotě mých síní tvá krása zbledne. Dusné obrazy mých snů tě chytnou, změní na věštkyni. Nad léta porostem’, nad bahna, nad srázy, životu mému dáš své rozkazy a sama půjdeš, kam tvé slovo chvátá. Na boha žárlím, jenž tě provází! Tvůj klášter čeká. Vejdi, třikrát svatá! A nevymkneš se. Není možno nyní. Mé srdce před tebou se přece neplazí. Chce oheň mít a tebe přítelkyní. Můj ďas zná pro tě na sto nesnází a tisíc bouří, vzduch jež nezkazí! A černý pán už bije na má vrata! Na peklo žárlím, jež tě provází! Tvůj klášter čeká. Vejdi, třikrát svatá! 33 POSLÁNÍ
Jsem plný boha – ďábla, mdloby – ekstasí. Nad steskem včerejška a hromadami bláta, pod slávou budoucna, jež mraky prorazí, tvůj klášter čeká. Vejdi třikrát svatá! 34