POKUŠENÍ

Jiří Mahen

POKUŠENÍ
Kolikrát za noci – není to smyslů klam – celou mou bytost to do duše omámí – čelem já už se jí pomalu dotýkám, do tváří chladem svým skoro už dýchá mi... Záclono zrádná, ty přede mnou visící, oči radš zavírám, slepcem bych přál si být – ale mé prsty zlou chvějí se zimnicí: moci tě nadzvednout, moci tě odstrčit! Záclono hebká, ach moci tě servati, skočit a ukrást, co vůbec smíš míti rád! Ruce se nematou, pevně v té závrati drží už, drží tvůj stříbrný vodopád –! Strhni jej! Líný tam spí možná osud náš! Ale ty na zázrak věříš spíš chvíle té: jako když do vody uvadlou růži dáš, tvůj život naposled, slavně však rozkvete! 71