SLOVÁCKÝ HUDEC

Jiří Mahen

SLOVÁCKÝ HUDEC
Jen jednou jsem v živote svém ho zřel, a z paměti už mi nezmizel, já často naň vzpomínám. To obraz vlál pouti kol peřestý, on zhroucen a zmučen hrál u cesty – a sobě jak hrál by a pěl by tam sám! Jen jednou jsem slyšel ho, nábožnou pěl, a z paměti už mi nezmizel a bude žít ve mně dál... To strašlivé ve tváři úsilí, a výraz ne lidský už, gorilí, tón každý by vyzpíval! Zas vidím ho, slyším a tak je mi: Jsem, bratře, tvým bratrem zde na zemi, jde za tebou srdce mé! Tvůj výraz už z duše mé nehne se, až cele mnou do hlubin otřese, své nebe zas najdeme! 58