ANARCHISTOVO RÁNO

Jiří Mahen

ANARCHISTOVO RÁNO
Pralesy, které jsem miloval v pravěku, se do prázdna ztratily. Neříkejte, že dáte je člověku, vy, kterým násilí je pořádku jediné děcko. Svobodu, kterou jsem miloval v pravěku, jste do hola obrali, neříkejte, že dáte ji člověkučlověku, vy, když my zoufalí vám za krejcar prodáme všecko! Já s Pravěkem jsem zde – i matka Romantika, mým domem hnízdo bylo, mým činem byl vždy let – mé srdce proto vám všem vůbec nepřivyká, mně smrdí vaše dílo, jež obr za vás zhnět’! A obr – je mi bratrem, vy znáte ho: toť lid a možná že už zítra vás půjdem’ vykouřit – 79 Ach, slyším prales šumět, jde Pravěk jím jak sen – a kdo naň sprostě křikne, ten padne zastřelen! 80