ANARCHISTOVO RÁNO
Pralesy, které jsem miloval v pravěku,
se do prázdna ztratily.
Neříkejte, že dáte je člověku,
vy, kterým násilí
je pořádku jediné děcko.
Svobodu, kterou jsem miloval v pravěku,
jste do hola obrali,
neříkejte, že dáte ji člověkučlověku,
vy, když my zoufalí
vám za krejcar prodáme všecko!
Já s Pravěkem jsem zde – i matka Romantika,
mým domem hnízdo bylo,
mým činem byl vždy let –
mé srdce proto vám všem vůbec nepřivyká,
mně smrdí vaše dílo,
jež obr za vás zhnět’!
A obr – je mi bratrem,
vy znáte ho: toť lid
a možná že už zítra
vás půjdem’ vykouřit –
79
Ach, slyším prales šumět,
jde Pravěk jím jak sen –
a kdo naň sprostě křikne,
ten padne zastřelen!
80