CUDNÝ VEČER

Jiří Mahen

CUDNÝ VEČER
Tak nikdy snad nekvet’ starý ten akát! Najednou v bílý se zahalil šat. Oh, srdce moje, pojď spat, pojď spat! V podvečer jarní snad k nijaké písni pro tuhle krásu se nedáš mi zlákat? V měděných parách čerň mátožných stínů zapadá, splývá... Ten rozmilý klid i my jsme, děťátko, chtěli kdys mít, pro lásku člověk i do bahna skočí – stromek však tvůj proč bez květu hynu? Tak nikdy nekvet’ snad akát ten starý! Uctivě smekám – však před kým – kdo ví? Celý můj život zle nehotový na slávu trav polních pro tebe myslí – na bouře, zrozené tichými jary... 28