BUBENÍK BUBNUJE...

Jiří Mahen

BUBENÍK BUBNUJE...
Jde večer velkým smutkem smutný, a ulicí jdou žebráci. V špinavých hadrech přejdou mimo, ten kulhá, ten se potácí, ten vraždí všechno pohledem, ten v zoufalosti stojí něm... – Neslyšel’s? – V pestrém hluku včel jako by buben zabzučel... Má večer svoje kouzlo svůdné, a ženy jdou zas středem všech, bez lásky ta zde skoro zmírá, ta motýla má na ústech – však všechny – úsměv na líci jdou vstříc své vlastní vichřici... – Neslyšel’s? – V pestrém hluku včel jako by buben zazvučel... Den za dnem víc mé srdce stůně a marně bolest přemáhá. Nás všecky zradí život jednou a marna všechna odvaha? Slyš! Kterak buben vábí zas: Je války čas! Je války čas! A kdo jím srdce omámí, jde za námi – jde za námi! 31