BALADA XI
Hle, kterak vykvet život ztajený,
jak pyšná růže z něhy poupěte!
Přes noc jsem vyrost duší, rameny,
a večer silného mne každý najdete.
Co temná chvíle cizí rozmete,
to napraviti každý z vás mi dej!
Když duši mou dnes pranic nehněte –
je život div, já jeho čaroděj.
Hle, jak jen hoří život bezcenný!
O ráji zašlém dnes mi nesněte!
Hle, tanec závratný! Hle, tanec šílený!
Ven, krásné bestie, ven dneska z doupěte!
Co zítřek podá, dnes už vezměte,
ať zachví zemí veselý váš rej
na půdě legendou jen divnou prokleté!
Je život div, já jeho čaroděj!
Hle, kterak bloudím štěstím zmámený!
Zda, smysly mé, zas pána najdete?
Chci v srdce země sáhnout kořeny,
chci v chvíli vidět štěstí staleté,
jež v budoucnu bič pomsty nesplete –
hrej, osude, svou vzpurnou píseň hrej,
a vy, mé světy zhaslé – vzejděte!
Je život div, já jeho čaroděj!
POSLÁNÍ
Když vím, že zítřek s tebou rozkvete,
na prsou svých dnes tajemství mé hřej!
Mám duši muže, srdce dítěte:
Je život div, já jeho čaroděj!
62