JEDINÝ STRACH

Jiří Mahen

Proč divíš se, že do mých veršů někdy se loudí strach, jenž už tu nebýval? Mám chvíle, v nichž si připadám jak žebrák, pán jemuž dukát místo grešle dal. Ač blízko mám tě, v dálce vidívám tě v těch právě chvílích, cele když jsi mou – a bojím se, že kostnaté čís ruce to štěstí naše brzo přelámou... A pro tu lásku strach mou duši jímá a před osudem velká pokora. Jsem jako vrána, jež má v hnízdě mladé a úzkostně po stromech krákorá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby