ROZMARNÝ VEČER

Jiří Mahen

ROZMARNÝ VEČER
Je to večer, jakých málo – lampa matným světlem bliká, ve mně smělou hudbou kypí zase srdce námořníka. Zřím svou první lásku mladou, světa kus mně otevřela – za tebou však, moje touho, jak by věčnost plála celá... Druhá láska z hrobu volá, tisíc snů ji obejímá – s tebou však, má velká touho, nejkrásnější ze všech dřímá! S třetí láskou jako sokol mužně moje touha pluje – nad tebou však moje vášeň jako orel poletuje – hle, tu na mne záříš ze tmy, až se krev má rozpěnila: mít tě zítra ve své moci, jachto, moje krásko bílá! 115