DIVNÁ KRAJINA

Jiří Mahen

DIVNÁ KRAJINA
Písčitá výška... Na ní hřbitov starý – rozpadlé zdivo, deštěm rozprýskané... Jaký to den až k zešílení dusný –! Do širých dálav kotouč slunce plane... Z márnice už jen shnilá prkna shnila, po hrobech kráčíš jako po pastvišti – a přece někde je tu pramen všeho a život odtud právě do tě prýští... 140 Co je to, nevíš... Jako panna stará s úsměvem teskným márnice v dol zírá... V kraj zíráš též a jediný máš dojem: že dnes v něm jistě nikdo neumírá.