POSLEDNÍ TELEGRAM

Jiří Mahen

POSLEDNÍ TELEGRAM
Srdce jako broskev zde ti dozrávalo, zde ti slavík zpíval, kdekdo měl tě rád – jak to, že jdeš od nás, že se něco stalo, co nás rozloučilo navždycky už snad? Byls prý doma tady. Ó ty divná chválo, která mnoho říkáš, ale neumíš hřát! Kdo je někde doma, tomu stačí málo, nemoc nestraší ho, ani s bídou hlad. Nic ti nevyčítám – každý někde máme místo, s něhož přejdem správně v lepší svět, odjinud kdo skočí, smutně vaz jen zláme. Ty to místo hledáš – já v tvém nitru čet. Vrať se aspoň ve snu, když to tvé tě zklame, a teď ruku dej mi – řekněm: naposled! 192

Kniha Lyrika (in Dílo Jiřího Mahena, svazek 7) (1958)
Autor Jiří Mahen