Vzpomínka.
I.
Tou dlouhou bílou alejí
jsem chodíval rád den co den,
když mráčky růže házejí,
vrch korun zlatem zapředen.
O Bože, jak rád vzpomínám
těch večerů a blahých chvil,
kdy stromů stíny rostly nám
já proti vám se postavil.
Tu růže nes vám slunka jas
na vaši ručku, vaši líc! –
Teď mně je nese znovu zas,
však vás tu není, není víc!
II.
V šero hustá mlha padá
na vychladlou mrtvou zem,
ticho večerní se vkrádá
v pokoj, opuštěn kde jsem;
Z krbu jiskří, to a syčí...
rudý kmit, stín tvář mou líčí...
V zadumání klesám náhle,
zřím-li oknem opět ven
do šera, když zvuky táhlé
unáší mne v luzný sen.
V mládí mého ráje kruh;
ve kraj, vísku, rodný luh.
12
A večerní hvězda jasná
vzpomíná mně milou tvář,
modré oči, ústa krásná,
očí divných divnou zář.
Dlouho zrakem zkaleným
k hvězdám hledím vzdáleným...
13