Procházkou.

Adolf Brabec

Procházkou.
Když procházkou jdu každý den, bych tíseň zahnal, bol a stesk, mě cosi žene ven a ven do kyprých polí, bílých stezk. Chci volně dýchat, volně snít, ťo bolu, stesku uleví, když slyším Anděl Páně znít, má duše plna úlevy. Snu jara dávno odvyk’ jsem a štěstí květ mně povad’ již, ve přírodě jej hledám jen, u srdce když je tíž a tíž. A dálku hledám, hledám změn; ta širá zem a stinný les mně skytá vše, co krásných jmen, ten život, ruch a práce ples. 58

Kniha Dávné dumy (1894)
Autor Adolf Brabec