PODZIMNÍ MEDITACE.

Adolf Brabec

PODZIMNÍ MEDITACE.
Dovoněly růže bílé, pouty smrti kraj je spiat, pomalu se blíží chvíle, kdy vše půjde tiše spat. Dozrálo a dozpívalo, co tu mělo růst a kvést, sesmutnělo, co se smálo, záhadou sen žití jest. Přijde mráz a zničí všecko, hlavu skloní list i květ, – každý květ je jako děcko, jež tak rádo mělo svět! Stálá změna, všecko cizí na tom světě nejistém! Co je člověk? vždyť sám mizí jak ten list tak za listem... 9

Kniha Květy samot (1904)
Autor Adolf Brabec