MRTVÉMU PŘÍTELI.

Adolf Brabec

Tvá duše byla květem, jenž voní nám vždy víc, jenž nitro plní vznětem, a slzu loudí v líc. A daleko tě osud ve sirou zanes dál, bys víc, – odjeda odsud, s námi se neshledal. A přec si ještě jednou svou vlasť chtěl milou zřít, v dál mával rukou lednou, bys mohl lehčej’ mřít! Co zmítalo tvou duší, co chtěl vše ret tvůj říc, má duše v dumě tuší, když jel jsi vlasti vstříc! Ty věřil jsi, že vrátí ti zdraví znovu vlast a smrt’-li dnů tvých zkrátí, chtěl kosti jsi zde klást! Co zbloudilému světlo, tím vlasť ti byla vším, co myšlének v ní slétlo, se vzdechem posledním! Juž zřel jsi České hory, jich kolem modrý lem, jež tvoří její bory – – v jich středu Česká zem. Však osud příliš krutým – tě zničil smrti sen, pod víkem rakve dutým, teď stín tvůj leží jen...

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

251. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Tu jiskru svata plamene, (Rudolf Pokorný)
  2. II. Coby bylo mohlo být již z tebe, (František Jaroslav Kamenický)
  3. UBOHÁ SVATÁ Z TÉTO ZEMĚ (Antonín Sova)
  4. Oči sivé. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  5. ODPOVĚĎ. (Adolf Brabec)
  6. Z temna dálky. (Josef Kuchař)
  7. SEMIRAMIS. (Karel Leger)
  8. DRAGAN A GUSLAR. (Eliška Krásnohorská)
  9. Písním slovanským. (Rudolf Pokorný)
  10. Vždy časně ráno smutna vstanu (Viktor Dyk)