DÍTĚTI.

Adolf Brabec

DÍTĚTI.
Můj drahý, milý andílku, s tou bílou růží na čílku, zda stesk tvůj v sluch se snese mi, až budu dřímat pod zemí. Co dnes tvůj hlásek hlaholí, to v životě vše zabolí; až budu prach a popel jen, vzpomeneš na svůj dětský sen. Dnes nalezám v tvém úsměvu svou radosť a svou úlevu, ty vzpomeneš si zas chvil těch, to pozdě až kdys po letech. Ty ručky bílé z hedvábí štěstěna zlíbat měla by! Až půjdeš boji žití vstřícvstříc, nebude mne již tady víc! 42

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec