ZJEVENÍ.

Adolf Brabec

ZJEVENÍ.
Za noci hvězdné, plné jasu, na loži svém jsem dřímal, ze stříbrného měsíc vlasu nad mnou květ bílý třímal. Ve tichém onom okamžiku po niti hvězdné, bílé, ve blaženém jsem tonul styku po boku mojí milé. Ze mramoru to její tělo jak velká hvězda plálo, ve očích se jí cosi chvělo, jež nebesy se smálo. A náhle divá bolesť jala mé nitro, žal mne schvátil, na mě se milá marně smála, já úsměv slzou platil! 58

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec