JARNÍ DÉŠŤ.

Adolf Brabec

JARNÍ DÉŠŤ.
Na lupen krůpěj padla, tak třpytná, plná lesku, hned druhá za ní spadla ve jednotvárném plesku. Ach, prvně prší venku, déšť keřem lehce hýbá, a zlatou prvosenku poprve v lůně zlíbá. Do samoty se skrývám pod starým silným bukem a vůkol jen se dívám, kde pupen vábí pukem. Ve suché zvoní listy déšť jednotvárně krajem, a pramen třpytný, čistý, se mžikem vine hájem. Zřím smutnou cestu v lese, jak krouží se a vrací, a všude křišťál třese se na zem, kde se ztrácí. A konce dešti není, vše v pochmurném je světle, a zavání jen v snění tu fialky juž zkvetlé. 64

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec