JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ

Adolf Brabec

JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ
Se stromů padá zvlhlý květ tak tiše, tichounce už k zemi, jak zbloudilých snů mojích let se všemi svými illusemi. Vždyť jednou člověk může kvést, do snů pak večer juž se dívá, to slovo do snů těžko plést, že tmí se, juž se připozdívá! Pak čas je tichou ozvěnou, a bolesť neznámá jen zbyla pro první ženu lhostejnou, ve útroby jež hořkost vlila... 66

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec