ZPOVĚĎ.

Adolf Brabec

ZPOVĚĎ.
V temnotách teskné duše mé ta vzpomínka přec nevybledla, kdy v chvíli sladké, rozkošné – až do nebes mne láska zvedla. Ach tenkrát měsíc smál se v kraj, jak peníz nově vyražený, v dáli se vlnil modrý háj, a v křích pěl slavík roztoužený. A z ňader zvuk se chvějící se v pozdní noci vyrval náhle tak sladce bolně znějící a kouzlaplný neobsáhle. Teď často sobě vzpomínám té něhyplné jarní noci, když zpět se krajem ohlédám, vše sváto zapomnění mocí! 72

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec