JAK ŽITÍ.

Adolf Brabec

JAK ŽITÍ.
Sta snů v mojí snivé hlavě a tisíc jich juž v přeletu, v modrém stínu krouží hravě kol mojí skráně směle tu. Čas minulý jen stále pláče, dál brání mojím myšlénkám, ze sna probudil náhle spáče, teď jenom sním a znovu lkám. To věčné kouzlo, kouzlo ženy, pít chtěl bych na dno kalichu, ve víru vášně ponořený, v bolesti zemřít, ve smíchu. Žít chci a pohár prázdnit směle, vše prchá krokem jara dál, když přijde zapomnění stmělé, chci, bych se všemu ještě smál. Až dopiji svou růžnou číši a volným krokem půjdu spát, pod hrobem snad se bude v tiši, o světě přec mně ještě zdát. 74

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec