DÍVČÍ PAMÁTNÍK.

Adolf Brabec

Vzal jsem jej, ano v ruce své vzal, otevřel ve divné tuše, sladkou jsem vůni v nitro své vsál, pohleděl do dívčí duše. Pozvolna ach a nesměle tak řádky a verše čet’ zticha, jako když krása padá ve zrak, jako když vůni květ dýchá. Ó sladkých veršů těch tajemství, o nichž snad matka ni neví, v sežloutlých řádkách celé tu spí něžné to srdéčko děví! Ó touhy, snění i naděje, teplo i žár lásky sladké, řádečky ty slzou zaleje, sepřádá ve verše hladké. Přečet jsem všechna tu písmenka a teď bych napsal rád zticha, by mohla číst i zde dívenka, po čem tak touží a vzdychá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

124. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SPOR KVĚTIN (Karel Dostál-Lutinov)
  2. PŘIŠLA KE MNĚ LÁSKA... (Bohdan Kaminský)
  3. VIDÍM JI, VIDÍM CELIČKOU... (Zikmund Winter)
  4. MŮJ ŽIVOT. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. UPOMÍNKA. (Josef Svatopluk Machar)
  6. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)
  7. Disticha. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  9. II. (Josef Kubelka)
  10. Já nikdy nechci dohotoven být (Antonín Sova)