DÍVČÍ PAMÁTNÍK.

Adolf Brabec

DÍVČÍ PAMÁTNÍK.
Vzal jsem jej, ano v ruce své vzal, otevřel ve divné tuše, sladkou jsem vůni v nitro své vsál, pohleděl do dívčí duše. Pozvolna ach a nesměle tak řádky a verše čet’ zticha, jako když krása padá ve zrak, jako když vůni květ dýchá. Ó sladkých veršů těch tajemství, o nichž snad matka ni neví, v sežloutlých řádkách celé tu spí něžné to srdéčko děví! Ó touhy, snění i naděje, teplo i žár lásky sladké, řádečky ty slzou zaleje, sepřádá ve verše hladké. Přečet jsem všechna tu písmenka a teď bych napsal rád zticha, by mohla číst i zde dívenka, po čem tak touží a vzdychá! 81

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec