VÁM.
Zní nitrem do dnes vaše slova
a v tajemnou se snoubí ozvěnu,
jak cítil bych se mladým znova,
na lásky svoji čekal odměnu,
po boku vašem směle kráčel,
ze rtíků vynucoval vašich smích
a s vámi vonnou kytku stáčel
ze květů letních růží posledních,
kol dokola zřel v divné světlo,
jež kolem plálo žhavým zlatem svým,
na vaši bílou tváři slétlo,
obstřelo florem lásky tajemným...
Ba snili jsme o štěstí lásce,
o divokém tom světla západu,
kdy zadumán jsem býval při otázce
i mnohém vašem divném nápadu,
kdy nevěda, že prázdná slova
tak vyzáří jak skvělý západ ten,
a stránka žití mého nová,
že bude bludný klam a sen...
85