VZDECH.

Adolf Brabec

VZDECH.
Jen jednou na světě milovat, pak potichu zemřít chtěl bych, své děvče na tváři celovat, – pak bych si jen teskně povzdych. „Na světě nahoře růžovém je přece jen tolik krásy, v srdci že někdy žulovém se milostné ozvou hlasy.“ „Ať žalostí, slastí zvlněno je moře našeho žití, přec nejvřelejší je splněno, když srdce – to lásku cítí!cití!“ 99

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec