VZPOMÍNKA.
Když sladkých, směšných šestnáct let
ve života jsi věnci zřela,
ve věnci tom byl samý květ,
ti chladná smrt skráň obestřela,
– ach tehda bylas’ šestnáct let!
Přes bílou líc ti úsměv šleh’
tak bolný, plný divné touhy,
že úsměv do mé duše leh’
ten úsměvu květ pouhý
– ach tehda bylas’ šestnáct let!
Já zřel tě tehda naposled,
mě bylo dítě tě tak líto,
když zřel jsem ruček bílých led
a očko slzou tvé zalito
– ach tys jen byla šestnáct let!
Dnes myslím znovu zase zpět,
ve říši snů tě vidím dneska,
co zatím nových šestnáct let
si vyšlapala žití stezka,
– již tehdy bylas šestnáct let!..
114