JEN JEŠTĚ DNESKA NAPOSLED...

Adolf Brabec

JEN JEŠTĚ DNESKA NAPOSLED...
Jen ještě dneska naposled mně popřej patřit ve svůj hled, mé zlaté, drahé poupátko, žel škoda, že tak na krátko. Jen ještě dneska naposled pojď alejí tou naší zpět, nechť ručku bílou stisknu ti, to slzu ve zrak vynutí. Jen ještě jednou naposled se rtů svých odlož mráz a led, nechť úsměvů tvých, poupátko, mě potěší, byť na krátko.... 116

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec