PROCHÁZKOU.

Adolf Brabec

PROCHÁZKOU.
To bylo včera, večerní dobou, po bouři voněl květinový sad, po zemi květ se vichřice zlobou na mokrý písek omdlelý klad. Juž stichla bouře, – krvavé blesky ve dáli slabě hořely jen, nestihly duše bouřlivé stesky, nezkojil jara luzný ji sen. Ve jemné hudbě stromoví sadu slyšel jsem vzdechů tajemný hlas, a smát se temné postavy vzadu, ve očích jim žár dávno byl zhas’. Tak bylo divně kolem mé duše, poprve jsem tak cítil se sám, a v teskné kráčel dále jsem tuše, nevěděl věru, nevěděl kam.. 118

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec