VYCHÁZEJÍCÍMU ÚPLŇKU.

Adolf Brabec

VYCHÁZEJÍCÍMU ÚPLŇKU.
V roji, spoustě roztrhaných mraků chvíli, úplňku, se blýskneš zraku. Kam to spěješ? – Plné bledé světlo na girlandách bílou září zkvetlo. Mně tak smutno, slza kalí zraky, mysl černější než ony mraky, jež se kol tvé sněžné kupí hlavy, proplétají černými tě hávy. Soucit máš, přec šťastným jsi mne vídal, u vrat parku když jsi dva nás hlídalhlídal, k ní snad ve své kráse dále spěješ, polibkem se na tváři jí chvěješ? Vyřiď pozdrav, moje polibení, u starého domu staneš v pouti, divoké tam víno zříš se pnouti, ve sladkém zříti ji budeš snění! 120

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec